Před vánoci se v některých z nás více projevuje lidství a máme chuť pomáhat druhým. Jsou dobročinné sbírky, do e-mailové schránky mi chodí spousta dopisů s prosbou o finanční dary, ale můžeme pomáhat nejen penězi, ale i darováním svého času.
Našla jsem si na internetu organizaci, která sdružuje lidi z okolí, kteří navštěvují nemocnice nebo domovy důchodců. Překvapilo mě, že jsem musela zaplatit poplatek 150 korun, ale možná proto, aby zjistili, že ti dobrovolníci to myslí opravdu vážně. Pracovnice mě ujistila, že jsou to poslední peníze, které ode mě chce a kdybych cokoliv kupovala - od křížovek přes pastelky po dortík v cukrárně pro klienty - vše mám nahlásit předem a bude mi proplaceno.
Klienti je hezké označení pro lidi, kteří jsou dlouhodobě v nemocnici nebo v domovech důchodců. Zjistila jsem, že nejhorší není nemoc a staroba, nejhorší je pocit osamělosti. Staří budeme všichni, pokud se toho dožijeme, a ne všichni budeme mít to štěstí být do posledních chvil samostatní a čilí v myšlení i ve fyzičce. Myslím, že takové stáří je spíše zázrakem. Také je zázrakem, pokud se nám povede, že budeme v kruhu milujících blízkých, kteří budou mít čas, peníze a psychiku takovou, aby se o nás dokázali postarat. A to i tehdy, že nás budou mít opravdu rádi.
Proto obdivuji například zdravotní sestry, které vidí život v celé jeho křehkosti a nezaleknout se toho. Že nepropadnou ani beznaději, pokud ta jejich pomoc je jen chvilková, nebo se zdá ze strany klienta nepřijímaná.
Uvažovala jsem o spoustě věcech, než jsem se rozhodla, že budu navštěvovat lidi v nemocnicích. Připravovala jsem se v představách na lidi v různých fázích nemoci i případné setkání se smrtí. Byla jsem určitě rozpačitá, nejistá, občas zaskočená... ale kupodivu jsem si ty tři hodiny, které jsem strávila v nemocnici, užila. Zasmála jsem se s klienty, někoho podržela za ruku, poslouchala příběhy i obavy, zjistila, že důležité není jen pochopení, ale i zachování lidské důstojnosti.
Nechci jít do podrobností, protože chci zachovat soukromí klientů, ale když jsem odcházela, měla jsem radostnou náladu i dobrý pocit. A k tomu mi pomohl i jeden pacient, který mi dělal překážku z berlí se slovy "my vás nepustíme".
Jen pro ty, kteří se s dobrovolníky v nemocnicích setkají - podmínkou je čistý trestní rejstřík. A přijde mi to smutné, že jsem jediný dobrovolník v našem městě v tomto roce. Přitom to člověka zas tolik nestojí - jen trochu času, psychické síly, a být otevřený tomu dávat i přijímat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)