Hořící les

Díváš se, jak hoří les,

v mysli jen bolest a stesk,

dáváš se dál do močálu,

jak špatně řídíme tu svoji káru.

Odhazuješ starý plášť,

už neptáš se proč a nač,

pryč už jsou staré bolístky,

polena rozsekaná na třísky.

Vždyť i z popela dá se vznést,

znova tu kytky budou kvést,

znova tu i stromy vyráší,

však od pusy se nepráší.

To jen pár zlých obvinění,

vše se zas zklidní a i změní,

vyzuješ si staré střevíce,

co v srdci tlačí tě nejvíce.

Půjdeš pěšinou mezi zelení,

mysl se dá ti do snění,

zpěvný hlas ptáků zahojí,

všechno, co uvnitř zabolí.