Máme jednu mourovatou kočku. Je svá. Přes zimu bývala vevnitř a lehávala nejčastěji ve sprše. Což jsem nechápala. Jako kočka by se měla bát vody, ale možná tam byly nějaké "špatné zóny", které vycítila. Jakmile začalo být venku hezky, je venku a doma se moc nedrží. Musí přece chytat myšky (za což chválíme) a ptáky (za což hubujeme). Když nám chce udělat radost, přijde se s úlovkem pochlubit. Ale většinou o ní přes léto nevíme.
O víkendu jsme ve sklepě slyšeli kničení, kňourání, pískání. Že by se ozývala myš? Omyl. Hledali jsme po zvuku a objevili, že to něco nekňourá, ale mňouká. Objevili jsme koťata.
Nenapsala jsem důležitou věc. Naše kočka je vykastrovaná, aby koťata neměla. Sice jí byly trošku podobné, ale koťata mít logicky nemůže. Vyndali jsme je na sluníčko, vyčistili očíčka a hlídali, jestli se ukáže pravá máma.
Objevil se černý kocour. Alespoň sousedka tvrdila, no jo, to je od sousedů, ke mě také chodí. Ale to je kocour. Trvala si na svém. Tak to už nehrálo vůbec. Černý kocour mít koťata také logicky nemůže.
A jak to teda dopadlo? Černou kočku měli dva sousedé, tedy jeden soused kočku, druhý soused kocoura. Zřejmě se dali dohromady a je z toho takovéhle malé nadělení.
A kdo pozná, kolik je koťat na obrázku, jedno dostane za odměnu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)