Strach

Mám strach, že se nemůžu ani hnout. Že jsem úplně ochromen. Mám strašně velký strach.

Maminko, já mám strach. Já mám v pokoji strašidlo. Maminko, já mám strach jít do školy. Maminko a tatínku, já mám strach, že mi umřete. Mám strach, že přijdu o práci. Strach, že nesplatím hypotéku. Strach, že se něco stane mým dětem. Mám strach, že se jednou neovládnu. Mám strach, že se mi ostatní budou smát. Mám strach, že zklamu. Mám strach z budoucnosti. Mám strach.

Strach nejsou obavy. Nejde ho myšlenkově uchopit a vysvětlit. Strach vám stojí za zády. O strachu se bojíme často i mluvit. Strach, strach, strach.

Když jsem byla malá, měla jsem jednu knížku od Boženy Němcové. Byl v ní obrázek jedné princezny, která roztrhala každého, kdo se ji pokusil v noci uhlídat. Byla strašně strašidelná. Když jsem se chtěla bát, otevřela jsem si to na té stránce a rychle zavřela. Pomalu jsem se učila se nebát. Vždycky jen chvilku a zavřela. Dnes se na ní dokážu dívat stále. Nepřijde mi strašidelná.

Díváme se na horory a rádi se bojíme. Jsme rádi, že v tom našem světě nemáme takové hrůzy. Máme strašný strach, ale zároveň si vždy můžeme říci, že je to jen film. A tak si prožíváme strach a uvolnění, že ty hrůzy tak nejsou.

Vzpomínám na pohádku o nebojsovi. Jak byl zklamaný, že se neumí bát. Nevěděl, o co přichází. Do všeho se pustil a ze všeho vyvázl. Nezažil ani strach, ani uvolnění.

Myslím, že se máme učit se strachem žít. Když mám velký strach, představím si, že ho mám jako psa na provázku. Že ho mohu ovládat. Nechci, aby mi strach znemožnil se rozvíjet a radovat. Vždy když máme strach, můžeme si říci, to už bylo. Náš strach se týká minulosti. Ale budoucnost neznáme.

Strach je emoce, která má sílu. A pokud se stane to, čeho se bojíme, možná si i řekneme, vždyť to vlastně nebylo zas až tak hrozné. Anebo se bojíme, že se nám to stane příště znova. A ono se to zas stane... Dokud se nenaučíme jednat, dokud se nenaučíme změnit náš strach v akci.

Bojíme se, a bojíme se přiznat strach. Strachem se můžou ovládat lidé. Proto se asi i učíme nebát se. Abychom jednou, až to budeme potřebovat, nebyli ochromeni strachem. Ale dokázali jsme postavit se a jednat. Maminko, strašidlo tam je, ale já jsem mu vyhuboval a už se ho nebojím. A ono se začalo usmívat.