Vzpomínka

U nás je vesnice, kde se říká, že jedí psy. My jsme jednoho takového psa před smutným osudem zachránili. Když jsme si pro něj přijeli, vrčel, byl na silném řetěze, protože jinak všechny provazy překousal, a utíkal. Takový chlupatý, špinavý rošťák. Nevítal vrtěním ocasu, neměl ani smutné oči... byl to prostě rebel. Ale protože si s ním už nevěděl jeho původní pán rady a protože by psa nečekalo nic dobrého, zželelo se nám ho.

Jmenoval se Čert. A byl sám sebou. Nepoznala jsem psa, který by byl tvrdohlavější. Rozhodně neměl lásku k lidem a rozhodně nechtěl poslouchat. Začátky byly těžké. Chodili jsme k němu s klackem. Jakmile jsme totiž po něm něco chtěli, tak cenil zuby. 

Byli jsme z něho zoufalí a už nás začala trápit myšlenka, budeme ho muset dát pryč. S ním si neporadíme. A on, jak kdyby to vycítil, polepšil se. Začal poslouchat na zavolání, nechal se hladit, později i stříhat, ale stále byl prostě svůj.

A zůstalo mu i to utíkání. Akorát že o tom jsme dlouho nevěděli. Až nám sousedka řekla, že Čert chvilku předtím než přijedeme domů, přeskakuje plot zpátky. Věděl přesně, v kolik se vracíme, a protože to bylo pravidelně, tak chvíli před naším příjezdem se i on vracel z obchůzky. Co by taky sám doma dělal.

Páníček ho naučil dělat "mrtvej pes". Tedy Čert jen ležel a nehýbal se. Jednou za ním páníček přijde, mluví na něj, Čert nereaguje. Dělal mrtvého psa. Páníček na něj šahal, ale zdálo se mu, že nedýchá. Začalo mu být hrozně. Chvíli kolem něho zoufale chodil, přemýšlel, kam po půjde zakopat, pak vzal vodítko a říká: "Jdeme na procházku". Čert vyskočil, oklepal se a vyrazil na procházku.

Myslím, že jeho počáteční vzteklost se mu nevyplatila. U žádného jiného psa se nám to nestalo, ale Čert byl třikrát pokousaný. A to aniž by si začínal. Byli jsme s ním v lese, měli jsme ho na vodítku, najednou přiběhl vlčák bez pána. Všichni jsme křičeli, nikde jsme nemohli najít klacek, kterým bychom vlčáka bouchli... páníček vzal Čerta do náruče, vlčák naštěstí na něj nezaútočil a utekl pryč. Čert už byl pokousaný. Z lesa jsme pospíchali k veterináři. I druhé pokousání bylo se šitím. Třetí bylo Čertovi osudným.