Knížka o lidské nezlomnosti. O tom, že když si člověk stanoví cíl a má dost umíněnosti, tak k tomu cíli prostě a jednoduše dojde. Jednoduše? Tak to právě ne. Dojde k tomu, i kdyby všechno selhávalo. A nejvíc ho zrazovalo jeho tělo.
Možná někdo zdá Ríšu (zní mi to prostě lépe než pana Štěpánka) jako jednorukého mílaře, možná ho někdo zahlédl v televizi, a možná (jako já) nikdy o něm ani neslyšel. Měla jsem tu možnost se s ním setkat na besedě - takovém povídání o jeho životních strastech a radostech - a můj taťka si pak koupil jeho knížku. A tu knížku teď držím v rukou, protože jsem si ji půjčila a přelouskala.
A znovu jsem četla to, co jsem slyšela. O pobytu v nemocnici, o zvládnutí extrémního závodu 1000 Miles Adventure, o věcech soukromých, o těch nejbolavějších i o takových, o kterých se na veřejnosti nemluví a on o nich mluví a otevřeně píše i ve své knize, která je celkem čerstvá - z roku 2017.
Jako by se mi ani nechtělo víc psát, protože dojmy jsou čerstvé. Pro mě je to šílenec a hazardér se svým zdravím, ale neskrývám vůči němu obdiv. Pro mě by byl problém zavázat si jednou rukou tkaničky (a opravdu jsem to zkoušela). On s jednou rukou se vydává na kole, pěšky a na koloběžce (jestli správně počítám, tak startoval už 5x) na závod Českou a Slovenskou republikou, který vede po cestách a necestách, na kterém jste okázáni sami na sebe.
Člověk mu rozumí a zároveň ho nechápe. Jak silná je lidská vůle přežít. Jak silná je vůle něco dokončit, nad čím spousta lidí mávne rukou - jsi blázen. Jenže to je ta lidská hrdost, ta síla, kterou někteří z nás mají v sobě. A tak ukazuje cestu i těm, kteří to chtějí zabalit a vzdávají. Vzdát můžeš zítra .-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)