Děti jsou hosté,kteří hledají cestu-Prekopová, Schweizerová

Knížku napsala psycholožka českého původu Dr.Jiřina Prekopová a lékařka Dr. Christel Schwizerová. Knížka má hezký, poetický název a doporučila bych ji maminkám, které vychovávají dítě do 7 let a občas si nevědí rady. Já už mám dceru větší a tak jsem si mohla jen hledat, co jsem udělala špatně a kde existovalo snadné řešení, a já si přitom nevěděla rady.

Knížka se zabývá především tímto "magickým věkem", kdy dítě je ještě závislé na svých rodičích, především na matce. Chápe samo sebe jako střed světa a má neviditelné přátele. Nerozumí přesně slovům, která slyší, protože si neumí představit to, co samo nezažilo. Potřebuje rytmus, pravidla, vzor a především milující rodiče.

Někdy si myslíme, že bychom měli dítě ochránit od všeho zlého a stresujícího. Ale i to je špatně. Každému strachu, které dítě má by se mělo aktivně postavit, a my bychom jen při něm měli stát a pomáhat mu strach zvládnout. V tomto věku tedy více než vysvětlování pomůže aktivní přístup. Bojí se pavouka - vezmeme my pavouka do dlaní, ukážeme mu ho zblízka...

Také mě překvapilo, že "tatínek není na hraní" :-) Dítě mnohem více ke hraní potřebuje jiné děti než rodiče. Rodiče jsou silnější a větší, když malé dítě nechají vyhrávat, bude to falešné. Mají také jinou představivost a jsou prostě už dospělí. Kamarádi jsou důležití, i když dítě v prvních rokách života si hraje spíše vedle nich než s nimi.

Dále knížka obsahuje spoustu konkrétních příkladů v každodenních situacích.

Například jsou zde popsány klady nošení dítěte a spaní ve společné posteli a porováváno s minulostí. Dříve nebyly problémy, pokud se děti společné postele nebo nošení v šátku měly vzdát. Dříve totiž dítě bylo nošeno stále a nemohlo se tedy moc hýbat, nemohlo si vybírat, jestli má nyní náladu být v šátku nebo bez. Zažívalo i nepohodlí, stejně jako ve společné posteli. A tak se po čase rádo vzdalo společné postele nebo nošení.

Místo plácnutí je doporučováno zásadní NE. Agresivita se nemá potlačovat, ale prožívat. Na většinu problémů pomůže pevné objetí. Dokonce i dospělí, kteří se hádají, by podle doporučení spisovatelek, měli být v objetí. Neklidné děti vyšly z "hnízda" nedostatečně chráněny a připraveny. Dostaly příliš brzo příliš volnosti, protože je rodiče nechtěli v ničem omezovat. Z této volnosti vznikl stres a dítě tak neustále všechno zkoumá, aniž by spočinulo samo v sobě.

Také mě zaujala kapitola o dárku. Dárek by měl být takový, aby si ho dítě spojovalo s konkrétní osobou. Proto je dobré (když ne dárek sám vyrobit), pak si s dítětem a s dárkem pohrát. Dárek by měl být něco výjimečného a vzbuzovat v nás vděčnost.

V knize jsou ještě například kapitoly Zaměstnaná matka, Společné jídlo nebo Udržování čistoty.

Knížka je psána jasně, čitelně, jsou zde příklady "zlobivých dětí" a nabízí se řešení. Zda funguje v praxi jsem ověřit nemohla :-)

Ale knížka byla poučná a k přemýšlení - pro ukázku - výchovný cíl, tedy to, co by mělo dítě naší výchovou získat a do života vedět - citace:

Všechny těžkostí může překonat.

Je silnější, i když se momentálně cítí slabé.

Umí snášet nedostatek.

Umí zodpovídat za sebe i za druhé.

Má úctu ke svému okolí.

Může sloužit, aniž by se ponížilo.

Není jenom tupý spotřebitel, ale umí také vytvářet.

Je pánem svého světa, ale zároveň vědělo, že svět podléhá duchovnímu zákonu. Proti tomuto zákonu se nesmí proviňovat.