Kde nepoužívat mobil

Začít psát článek po delší pauze, to chce opravdu pořádné nakopnutí nebo nadzvednutí ze židle. Dnes jsem zažila 90 minut soukromého rozhovoru, který jsem si vyslechla, i když jsem se snažila začíst do knížky. Ten rozhovor se odehrál v dopravním prostředku. Sympatický muž telefonoval jedné ženě. Buď byl tak zamilovaný, nebo tak znuděný dlouhou cestou, že telefon neodkládal ani v tunelu, a tak jsem se dozvěděla o velikosti stehen, masáži a škrábání a jiných věcech, o kterých jsem vědět nepotřebovala. Když jsem konečně vystupovala, měla jsem chuť mu říct: "Tak ať vám ten wellnes pobyt s Klárkou vyjde."

Neřekla, ale sedla jsem si a píši článek. Přiznám se, že jsem trochu zaujatá, protože jsem ještě donedávna používala mobil opravdu jen k telefonování a SMS a něco takového, jako neomezené volání je pro mě absolutní zbytečnost. Přijímám proto i názory od těch, kteří se bez mobilu prostě neobejdou.

Kde tedy dle mého soudu mobily nepoužívat?

1. Na WC, ve vaně, ve sprše. Někdo z nás je tak spjatý s mobilem, že ho neodkládá za žádných okolností. Druhá strana nevidí, kde se zrovna nacházíme, a pokud nevylučujeme nějaké zvuky, klidně bychom mohli používat mobil i na těchto místech. Někdo si rád při vykonání potřeby přečte zprávy nebo zahraje hry, ve vaně poslouchá muziku a ve sprše - kdo ví... Proč tedy nedoporučuji používat tady mobil? Voda. Slyšela jsem spoustu zpráv o tom, jak lidé lovili mobil z mísy a pak sušili (i když ho měli třeba jen v zadní kapse kalhot). Pokud tedy nemáte mobil vodotěsný, raději od vody dále.

2. Při rozhovoru s reálnými lidmi. Myslím s těmi lidmi, s kterými jsme se setkali tváří v tvář. Nemyslím tím teď to, že se vás někdo zeptá na cestu, a vy mu ji ukážete na mobilu, apod. Myslím tím tu neslušnost, že s někým hovoříte, a zároveň odpovídáte na zprávu, nebo zvednete telefon a telefonujete a telefonujete a druhého necháváte čekat. Myslím, že lidé, se kterými se v reálu setkáváme, by pro nás měli být tak důležití, že jim dáme přednost a nebudeme se rozptylovat něčím jiným. Můžeme přece do telefonu říci, zavolám později. A dohrát si hru, když rozhovor skončím. Jsem z generace, kterou ještě učili, dívat se druhému při rozhovoru do očí a dávat pozor na to, co říká. A to prostě nelze, pokud jsme zaměstnáni něčím jiným... Samozřejmě, jsou telefonické rozhovory, které odmítnout skutečně nechceme, ale měli bychom se zamyslet, zda nechat člověka proti nám čekat. Myslím, že tak jen ukazujeme, jak nás druzí nezajímají... Nebo si myslíme, "když ti to vadí, tak mi zavolej a budu se ti věnovat"?

3. Na oslavě. Není nic smutnějšího, než když jste na oslavě a lidé místo, aby mluvili mezi sebou a s oslavencem, koukají do mobilů. Co tím říkají, hostiteli? "To je ale nuda." Tak to fakt ne. Už i děti místo aby hrály spolu hry nebo si něco vyráběly, koukají do mobilů na youtube a hrají hry. V tom lepším případě něco na youtube natáčejí - třeba jak někdo jí dort. Nebo jich kouká do jednoho mobilu víc, a to, co sledují, alespoň občas hodnotí. Není tak možnost něco společně zažít, něco společně probrat, prodrbat, případně se seznámit. Hlavně, že máme ty mobily...

4. V dopravních prostředcích. Jak jsem psala v úvodu, ne všichni jsou zvědaví na intimnosti z vašeho života, které probíráte po telefonu. Ne všichni to chtějí poslouchat. A možná ani telefonující si neuvědomuje, že to, co říká, není určeno jen dotyčnému, ale baví mnohem víc lidí okolo. Když jedu dneska v dopravním prostředku, většina lidí má mobil v ruce. A když nemá, poslouchá na něm muziku. Já ráda cestuji. Dívám se do okolní krajiny a někdy i na lidi. Někdy se i seznámíme nebo jen mile rozloučíme. Když se člověk věnuje mobilu, cesta mu rychle uteče, ale vůbec nezachytí to kouzlo kolem. Nevypne.

5. S dítětem. Mobily nám ulehčují život. A chceme si ho opravdu ulehčit. Aspoň tak si vysvětluji, že rodiče dávají mobil do ruky i malému dítěti. Tak předškolní děti umí hrát hry na mobilu, ale neumí spoustu dalších věcí. Například komunikovat, střihat nůžkami, nakreslit obrázek... Potřebujete zabavit dítě? Dáte mu to, co máte vždy po ruce. Mobil, a ať si hraje a vás nezlobí. Děti tak opravdu nezlobí, možná jen tehdy, když se rozhodnete jim mobil vzít.

Závěrem - nemám nic proti používání mobilů, pokud tak děláme s rozmyslem. Myslím, že ať už se jedná o jakýkoliv vynález, například o oheň nebo mobily, vždycky platí - "dobrý služebník, ale špatný pán."