Jyoti-Anděl zavolal mé jméno

Knížka mi připomněla můj vlastní živý sen. Šla jsem zahradou s rozkvetlými stromy, rozpustile jsem s nimi zatřásla a vstoupila do chrámu. Tam jsem uslyšela jedinou větu: "Jsi připravená." Ale na co? Chtěla jsem se ptát, ale věděla jsem, že nemám. Na odpověď jsem si musela počkat několik dnů.

Knížka "Anděl zavolal mé jméno" je o probouzející se energii kundalí. Byla pro mě těžko pochopitelná a zároveň osvobozující. Prolíná se v ní autorčin reálný život, její sny a vize, a je doplňována citacemi z knih, hodících se k tomu, čím autorka právě prochází. Na některém místě je napsáno, že kniha se nečte rozumem, ale srdcem. A tak jsem ji také chápala.

Autorka zažívá strašlivé bolesti a tělesné změny, ale podle ní se jedná o postupující transformativní energii. Potkává řadu duchovních učitelů, které ji ve správném okamžiku posouvají dále a pro ni i vysvětlují, co se s ní právě děje. Zároveň ve snech vidí symboly a obrazy, jejichž významy poznává postupně a kruh se uzavírá v poslední kapitole.

Knížka mě určitě zaujala. Popisované symptomy bych definovala spíše jako schizofrenii a ne něco, čím si prošla řada lidí a slouží k otevření a vyčištění duše. Autorka sama vyjadřuje několikrát nepochopení ze strany okolí a naší "západní" kultury. Naštěstí jí rozumějí například indiáni, nebo duchovní učitelé "východního" náboženství.

S autorkou jsem prošla několik let a silných zážitků, i když prožitky jsou nezprostředkovatelné. Přemýšlím, zda bych ji doporučila například lidem, jejichž blízcí jsou duševně nemocní... Psychiatrům...?

Je psána s otevřeností. A určitě obdivuji, co autorka dokázala v reálném životě. Určitě bych se nechtěla vydat její cestou. I když možná takto očisťuje nejen sebe, ale i dalších 7 generací...

Moc se mi také líbil dovětek o poradním sboru babiček. Myslím, že si stále málo vážíme moudrých starších, přírody a naší Země.

A pokračování mého vlastního snu? Po několik dnech jsem se vrátila zpátky do chrámu. Byla jsem připravená na to, poznat to nejdůležitější. Bylo mi řečeno: "Nejdůležitější je harmonie." Těžko se popisuje, co vlastně to slovo znamená, protože jsem prožívala ten pocit vnitřního klidu a vyrovnanosti. "A co mám dělat s negativními energiemi?" ptala jsem se. "Nech je procházet. Vyjádři psaním, tancem, malováním..." Odcházela jsem a stromy bych nejraději s láskou objala.