J.R.R.Tolkien-Pohádky

Na vysoké škole jsem chodila s jedním klukem. Když do kin přišlo filmové zpracování Pána prstenů, šel na něj sám. "Myslel jsem, že by tě to nezajímalo," bylo jeho zdůvodnění. Když pak dávali trilogii v televizi, nikdy jsem nebyla schopná to dokoukat. 

Z těchto důvodů mě neláká ani si Pána prstenů přečíst (ta tloušťka mě odrazuje). Ale tři pohádky od autora Pána prstenů jsem si přečetla ráda. Jen jednu z nich bych doporučila dceři. Neřekla jsem si u nich "Wau, to je něco", ale ani jsem knihu neodložila, že je nudná. Je zajímavá. Byla jsem zvědavá, jaká bude pointa, a věřila jsem autorovi, že je to vymyšleno tak, že všechno do sebe zapadne a po přečtení pohádky mi všechno (o čem se píše) dá smysl.

V knížce jsou tři pohádky a každá je něčím jiná. To, co je spojuje je asi styl psaní, nadpřirozené bytosti (které jsou v knížce zcela normální, jako by nadpřirozené ani nebyli :-) Od lidí se liší jen vizáží, ale zřejmě ne povahou.

Kovář z Woottom Major je o hvězdičce z Faerie (pohádkového království) a o tom, jak se dostane do dobrých rukou - nebo spíše dobrého těla. Trochu mě zklamalo, že nějak zvlášť úžasně popisovány nejsou zážitky, které kováře v kraji Faerie potkají. Jen to, že je to podivuhodná země. Namyšleného člověka nepotkalo nic radostného, i když se mu dostalo poučení, zato dobří lidé žili zajímavý život.

Nimralův list - tak nějak bych si představovala lekci po smrti. Nimral byl malíř, který maloval jeden obraz a na nic jiného neměl čas. Jednou ale pro něj přišli a odvedli ho kamsi. Naučil se tam manuálně pracovat a dostal se do krajiny ze svého obrazu. K dotvoření krajiny mu pomohl i jeho soused, který se také ocitl v této podivuhodné krajině. Nimral nakonec odešel do hor, ale jeho krajinu obdivovali ostatní. Zatímco ve "skutečném životě" zůstalo jeho dílo nedoceněno.

Farmář Giles z Hamu je asi ta jediná pohádka, kterou by dcera pochopila. Je o obyčejném farmáři, který neoplývá nějakou odvahou, ale díky náhodě se musí několikrát utkat s obrem nebo drakem. Obr je trochu hloupý a drak vypočítavý, ale oba zvládne. Pes i drak mluví lidskou řečí a svou úlohu tu sehraje i vzácný meč.

Knžku doplňuje ještě Tolkienovo zamyšlení k pohádkám. Co pohádka je, a co není, co by měla obsahovat a kam by měla čtenáře dovést. Přečetla jsem, ale moc si z toho nepamatuji. Jen že pohádky o zvířatech nejsou pohádkami. A že kouzelná země je Faerie. A také to, že Ježíšův život je vlastně pohádka.

Knížka zajímavá, ale nezaujala mě natolik, abych si přečetla Pána prstenů. Asi pro mě opravdu není :-)