Pascale Noa Bercovitch – Zázračný delfín

Je sice po prázdninách, ale ještě tu mám tip na prázdninové čtení nejen pro náctileté. O delfínovi, o moři, o slunci. 

Malý, rozspustilý kluk Abid'allah Mekhassan v 5 letech ohluchne při pádu z palmy. Přestane také mluvit, je zasmušilý, jako bez života. Umře mu i matka Džamia, a z kluka se stane smutný podivín. V zátoce se objeví ale delfín (tedy delfínka) - Oline. Abid'allah měl štěstí, že jeho a jeho kamarády (Juma, Muhamad) naučil strýc plavat. (Mezi beduíny to není obvyklé). A tak se s ní spřátelí, hraje si s ní, a získává zas radost ze života. Začne výskat, volat na delfínku samohlásky O a I, a postupně se mu vrátí řeč a částečně sluch.

Tento příběh se rozkřikne, přijíždějí na pláž Mezaina turisté, a spoustě z nich kontakt s delfínkou také pomůže. Abid'allah s bratrem Idem postavili po smrti matky na pláži kavárnu, která se nyní plní hosty. Beduíni jsou pohostinní, ale zjišťují, že od turistů mohou získat nějaké peníze, navíc i pohostinnost má své hranice, a tak vznikají nové kavárničky a Abid'allah vystaví na pláži i hotel.

Pravdivý příběh vypráví novinářka, které přišla o nohy. V knížce je hodně příběhů s delfíny, hodně popisu krajiny kolem Rudého moře a Sinaje a popis mentality beduínů.

Líbilo se mi například, že Albid'allahovi bylo předpověděno, že se má vyhýbat moři, že ho tam čeká něco zlého. Na to jeho matka zareagovala tak, že naopak přiměla strýce, aby ho plavat naučil. Protože věděla, že syna stále daleko od moře neudrží. A z moře mu přišlo naopak opravdové štěstí.