Podzimní slunce

Někdy chodím na procházku bez foťáku. Vnímám jen okolí, zvuky, a nechávám se unášet krásou přírody. Dnes ale po dlouhé době u nás vysvitlo slunce a to jsem foťák doma nemohla nechat.

Nejdřív jsem nevěděla, jestli vůbec nějaké fotky udělám. Jestli najdu něco zajímavého. Stromy jsou už holé, bez listí a větve smutně míří k nebi, jako by se modlily. Snad za klidnou zimu se sněhovou nadílkou, aby bylo dostatek vláhy.

Tenhle strom nešel s davem. Jako by se chtěl dotknout hladiny vypuštěného rybníka. Nebo se v něm tak dlouho shlížel, až se celý naklonil. Možná je tak těžký, možná vyvrácený, a uvidíme, zda se s jarem opět zazelená.

A tady je důvod vypuštěného rybníka. Dvě opuštěné loďky. Po výlovu. Rybník se opět napouští. Snad to do zimy stihne, aby děti měly kde bruslit.

Zašla jsem do lesa. Tuhle lavičku mám ráda. Je fotogenická. Láká k posezení a zastavení se. I když už je chlad a člověk brouzdá nohy v suchém listí.

Paprsky slunce prošly korunami a vytvořily dlouhé stíny stromů. Dny se zkracují. Ale snad nás ještě čekají i slunečné zimní dny, které budou lákat k procházkám.