Home school

"Mami, tohle je mnohem horší než škola. Ve škole jen poslouchám, tady musím přemýšlet."

Mám dceru, která spoustu věcí už naštěstí zvládá sama, dokáže si vyhledat informace i učební videa, s technikou umí lépe než já, komunikuje s učiteli, ale přesto potřebuje někdy s něčím pomoct. I třeba s vysvětlením nové látky. Některou si já musím nejdřív nastudovat a pak se jí snažit předložit. Nebo nad tím mávneme rukou, že to prostě nedáme, a nějak si to sedne.

Internetová stránka zkolabovala návalem úkolů, byla vytvořena jiná, někteří učitelé posílají úkoly přes vzkazy... Takže v současnosti sleduje tři zdroje, na kterých může přistát úkol. Když jeden učitel chtěl, aby se děti přihlásily, aby věděl, že se na stránku dostanou, za dva dny se přihlásila polovina třídy. No, úspěch. Polovina třídy se stále ještě snaží spolupracovat.

Někteří učitelé zadávají úkoly, že nepomůže ani rada rodičů, sourozenců, prarodičů, známých a samozřejmě wikipedie. Nutno teda podotknout, že když se člověk dopátrá řešení, cítí nadšení z úlovku. Jak pak nepotěší horší známka, i když je to jen dvojka - za takovou velkou snahu.

Jeden učitel nachytal děti, kteří si přeposílají správná řešení tím, že poslal víc verzí testů různým dětem ze třídy, aniž by na to upozornil. Myslím, že pro učitele je to práce navíc, ale může se pak pobavit nesmyslnými odpovědmi.

Někdy poslané odpovědi jsou stejné, ne proto, že jsou dětmi přeposílávány, ale protože prostě používají internet a opíší přesně informace, které najdou. Zajímavé, že to děti dělají například i při psaní vlastní úvahy.

Home school klade velké národy na děti, na rodiče, i na učitele. Myslím, že se děti mimo jiné učí, jak se vyrovnávat s problémy, které ve škole nezažijí (i když je to třeba, jak co nejrychleji získat vypracovaný úkol a mít volno). Některé děti jsou poctivé, skutečně se učí, hledají informace… Jiné zas spoléhají na spolužáky a rodinu.

Učitelé se učí, jak komunikovat s dětmi jen prostřednictvím zpráv a videí, a namotivovat je, aby se na látku podívali. Někteří jsou skutečně vynalézaví, natáčejí videa, zadávají úkol, do kterého zapojí rodinu. Jiní zadají test, který je natolik tajný, že se o něm ani většina dětí ve stanoveném čase na test nedoví.

A rodiče se učí tuto nelehkou roli zvládnout. Najednou není většina toho na učiteli, ale na rodiči. Pokud učitelé nevyučují přes internet online, musí rodič, hlavně menším dětem, přednést látku a procvičit ji s ním. A tak zjišťují, že být učitelem není vůbec jednoduché.

A všichni se učíme zachovat si zdravý rozum a brát to spíš s humorem než s nadáváním .-)