3knihy o Itálii

Cestování tohle léto moc nepřeje. A proto přikládám knížky, které vás třeba navnadí k tomu, abyste si sedli do křesla nebo na terasu a oblíbenou zemi poznali z jiného úhlu pohledu - z pohledu knih.

Já miluji Itálii. Jeden semestr jsem strávila učením se italštiny, abych se dopracovala k io parlo molto bene italiano (mluvím velmi dobře italsky). Nevím, jestli by mi to bylo něco platné v Itálii, ale pro přečtení těchto tří knih je to dostačující :)

Pompeje-Robert Harris

Co všechno se může stát za pouhé čtyři dny. Jak si osud zahrává s několika lidmi. Od počátku je jasné, jak román skončí. A autor nic nezamlčuje. Před každou kapitolou je krátká citace z některého díla o sopkách. Ano, příběh vygraduje výbuchem sopky. Ale než se tak stane a aby člověk byl napnutý skutečně od začátku do konce, vypráví se tu příběh akvária Marcuse Attiliuse. Tento člověk byl povolán z Říma, aby se staral o akvadukt Aqua Augusta - o přívod vody. Voda se začne ztrácet a Attilius to musí co nejrychleji vyřešit. Na jeho rychlém a bystrém úsudku závisí doprava vody do několika měst v neapolském zálivu.

Potkává se tak s dalšími lidmi. S otroky i se zámožnými obyvateli. Objevuje se krutý a velmi bohatý muž Popidia Ampliata s krásnou dcerou Corelií. Dostává se i do sídla admirála. Pracuje ve dne i v noci a má jen málo času na odpočinek. A to neví to, co ví čtenář, že se Vesuv brzy probudí k životu. Jak strašná bude zkáza?

Do toho se vkrádá otázka: Co se stalo s bývalým akváriem, který nečekaně zmizel? Podaří se mu najít odpověď?

Knížka mě nezklamala. Obdivovala jsem um starých Římanů, fascinovalo mě spojení vody a ohně. S každou kapitolou se otvíraly nové obrazy a dějová linka pokračovala. Někdy opustila Marcuse Attiliuse a věnovala se dalším postavám, aby se k němu zas navrátila s novým zjištěním a osvětlením obrazů, které autor popisoval.

Jen mě zarazil závěr, který byl trošku krátký, ale zřejmě nebylo co víc dodat k již napsanému. Ticho po zkáze...

Edmondo de Amicis - Srdce

Tuto knížku jsem si vzala v knihovničce, malé skříňce s knihami na veřejném místě. Někdo ji tam dal a já ji tam zas vrátím. Název má krásný - srdce. A zaujala mě i autorem - Ital.

Jinak ale byla zvláštní. Nevím, možná v době, kdy vznikla, mohla mít úspěch. Ale teď, kdy každý hraje spíš sám za sebe...

Je určená dětem, tak ve čtvrté třídě, spíše tedy chlapcům. Ale podle mě by žádný dnešní chlapec u ní nevydržel. Je plná lásky k Itálii, obětování se za druhé a vlast, čestnosti, úcty, hrdinství.

Je "deníkem" kluka ze čtvrté třídy, zasazena do konce 19. stol.

Abych vám přiblížila styl knihy: "Ta malá chvilka veselosti, to byla celá jeho odměna za devět měsíců dobroty, trpělivosti a nepříjemnosti. Pro tohle se tak dlouho namáhal a tolikrát přišel učit nemocen, ubohý pan učitel! Jenom tohle od nás žádal za tolik lásky a tolik péče!"

Nevyhýbá se ani úmrtí. A v povídce měsíce (kterou děti každý měsíc opisují) je vždy nějaký příběh, většinou malého kluka, který málokdy skončí dobře. A jde hlavně o hrdinství ve válce, na lodi, při přepadení...

Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, a jeden příběh si budu pamatovat, o utrpení, a o tom, jak člověk nemá nic vzdávat.

Ale nevím, kdo by tuto knížku chtěl číst, komu ji doporučit, tak zvláštní byla... Ale možná by nám trošku toho všeho, co je v knížce a čím vychovávala malé chlapce v muže - neuškodilo .-)

Umění a architektura Benátek

Nádherný průvodce s mapkou, fotografiemi, odbornými texty a přesnými popisy paláců i maleb, ale i se zajímavými příběhy. Miluji si ho prohlížet a objevovat. Nehodí se do cestovního batohu velikostí a tíhou, ale dává mi pocit, jako bych tam stála, obdivovala architekturu, nádhernou výzdobu a nezapomenutelnou atmosféru.

Musím říct, že jsem si průvodce pořídila dávno před tím, než jsem se do Benátek skutečně podívala. A byla to opět náhoda, že jsem se tam dostala. Kolegyně měla zaplacený zájezd a nemohla jet. Tak jsem kývla, že jedu.

Nic jsem z průvodce nepoznávala. To až poté doma na fotkách, které jsem vyfotila. Také mapku jsem neměla nastudovánu správně, ale neztratila jsem se. Benátky jsem obdivovala jen zvenku, ani na gondole jsem se nesvezla, ale i tak jsem si výlet neskutečně užila, dala si kafe se zákuskem s novou kamarádkou a moc ráda na to vzpomínám.

Jedna vzpomínková fotografie .-)