Rozvody

Všechno, co se děje mezi rodiči, odskákají děti. Všechno, ty hádky, ty rozepře,... a většinou jim ani nikdo nevysvětlí, že rodiče jsou jen zaslepení a netýká se to přímo jich. I když ve spoustě případů týká a bolí je to.
Jsou to takové žabomyší války, kdy si oba trvají na svém. A dítě stojí mezi nimi a jen se dívá. A pak přijde i věta, "tak si ho vezmi ty, když jsi tak chytrý(á)". Jenže o to tady vůbec nejde. Nejde o to zříkat se zodpovědnosti. Nejde o to vyřešit problém. Jde jen o to mít už konečně klid.
A dítě stojí v těch bačkůrkách, s plyšákem v náručí a udiveně se dívá, co se to vlastně děje. Proč se mu hroutí svět. A jak to celé způsobilo?
Nevím, co radit v těchto případech. Někdy je lepší ustoupit a někdy trvat si na svém. Vysvětlovat dítěti tak, aby pochopilo. Ale ne stylem "maminka/tatínek je blbý/blbá". Prostě mu říci o různých názorech a že každý hledá to správné... I když to hodně často tak nevypadá.
Nevím, co k tomu dodat. Ani manželství nebývá jednoduché a než se pořád hádat, je lepší jít od sebe. Ale to dítě zůstává vždy jako ten "prostředník", někdo, kvůli komu pořád "musíte" udržovat komunikaci mezi sebou. A jestli si myslíte, že rozvodem se vyřeší "všechno", tak nevyřeší. Něco ano a některé rozvody jsou nevyhnutelné, ale když je v tom dítě, tak i když se moc snažíte, aby ho to zasáhlo co nejméně, tak zasáhne.
A dřív nebo později si musíte uvědomit, že aspoň kvůli tomu dítěti, se musíte chovat jako rozumný člověk a ne člověk zmítaný emocemi. A kdo si to neuvědomí - tak chudák jeho dítě.

PS: Dneska mě něco prostě tak zasáhlo (ne z mého života), že jsem musela napsat tento článek. I když lidé, kteří chodí na můj blog, patří mezi ty rozumné .-)