sobota 17. října 2020

Jak se nezbláznit...

Když nejvíc chceš se rvát, překvapí tě náhlý pád,“ tato věta z písničky k seriálu Pojišťovně štěstí mě v předchozích dnech tak nějak provázela. Někdo má strašáka, někdo třináctou komnatu, někdo je zdravý a občas ho přesto napadnou tísnivé myšlenky. Tato doba k tomu nahrává. 
Trošičku jsem si také zahřešila, neposlouchala varování a malinko spadla do nemoci. A tak si dovolím napsat pár rad, vycházející z mých zkušeností. Jak se nezbláznit, a co dělat, když už k tomu máte blízko, nebo se vám to i stane.


1. Buďte slaboši. Ten rok si přesně pamatuji. Narodila se mi dcera, mamka vážně onemocněla, umřel spolupracovník a přítel manžela, umřel mi děda. Dělala jsem manželovi účetnictví, ale nedokázala mu pomoci s podnikem, kterému jsem nerozuměla. Na bydlení byla hypotéka. Být tu pro dceru, pro mámu, pro manžela... Bylo toho na mě moc. Jiní by to zvládli, slýchala jsem pak. Ano, jiní by to zvládli, tak jsem možná slaboch. Ale přiznat si to, je první krok k tomu druhému.

2. Řekněte si o pomoc. Někdy stačí jen náznaky, kterých se druzí chytí. Někdy člověk mluví a okolí si jen myslí, to bude v pohodě, to zvládneš. Nikdo neví, jak se cítíte právě vy. A kolik toho vydržíte. Jsou situace, které opravdu vyžadují pomoc toho druhého nebo druhých - i kdyby to měla být třeba donáška jídla... A pokud to opravdu nejde, je tu pomoc od psychologa nebo i psychiatra.


3. Psychiatr a psycholog. Zatímco za chození k psychologovi se přestáváme stydět, přiznat, že jsme navštívili psychiatra se pořád bojíme. K psychologovi chodí i zdraví lidé, kteří si potřebují jen utřídit myšlenky, k psychiatrovi už ti nemocní, kteří mají skutečně vážný problém. Přitom je to nemoc jako třeba infarkt - jen projevená jinak. Říct měl jsem infarkt je mnohem snazší než říct: měl jsem deprese. Psychiatr předepisuje léky, psycholog je zas předepsat nemůže (podle mých zkušeností). Když jste tedy v situaci, kdy skutečně nevíte, jak dál, je dobré navštívit oba. Dostat se k nim není ale vůbec jednoduché. Zvlášť když nemocný člověk potřebuje pomoc ihned a jedna návštěva většinou nestačí.


4. Věřte okolí. Někdy si nemocný ani neuvědomuje, že je nemocný. Já se cítila dobře, ale moji blízcí byli zralí na hospitalizaci v některém léčebném zařízení. Jestliže vám všichni říkají, že jste divní, tak holt divní jste. Nemůžete bojovat s celým světem a tvrdit, že se ale cítíte báječně.
5. Najděte čas na své aktivity a hlavně přátele. Dnes možná jsme více "sobci" a snažíme se věnovat sami sobě. Ale někteří z nás pořád mají na prvním místě rodinu, práci... a až kdesi vzadu sami sebe. I když nás rodina a práce naplňuje, je potřeba zachovat si i své koníčky a přátele. Připadala jsem si nepostradatelná. Nemohla jsem udělat si volno. Bylo stále potřeba tolik věcí udělat. A pak jsem na měsíc byla nucena odejít z mého života a najednou to všichni zvládli. Spolupracovnice mě zastoupily, mému dítěti příbuzní nahrazovali moji péči a lásku.


6. Vypněte. Někdy mám pocit, že se toho na nás valí ze všech stran - televize, mobil, internet, hluk aut, lidé kolem nás, pracovní stres... Večer usínáme po skleničce s televizí a ráno vstáváme s mobilem. Nedělám to. Můj mozek tohle nezvládá. Mám stanovené priority a celodenní stres do toho nepatří. Televizi i počítač jsem omezila a nahradila procházkami v přírodě. Vím, že musím být v deset v posteli. S vypnutým mobilem. Regenerace mozku.

7. Jděte na to s humorem. Právě tahle věc nám může hodně pomoci. Humor víc než cokoliv jiného dokáže pročistit naši duši, zbavit se napětí, podívat se na věc z jiného úhlu. Podívejte se jen, kolik je vtipů na koronavirus. Na věci, kterých bychom se měli hrozit. Ale díky humoru dokážeme situaci odlehčit, udělat si legraci a zachovat si zdravý rozum i ve velkém stresu.


Vím, že seznam by mohl být dlouhý... Omezit stres by bylo asi to nejjednodušší, ale jak na to, když musíme plnit naše povinnosti.
I člověk, který žil víceméně spokojený život, může najednou klopýtnout a začít se dívat na svět jinak. Přehnaně bojácně, smutně, nebo naopak s pocitem, že dokáže spasit svět... Je asi jedno, o jakou psychickou chorobu se jedná. Důležitá je podpora.
A tak vám přeji, ať tohle nikdy řešit nemusíte u sebe ani u okolí. A když už ano, ať se vám dostane podpory a pochopení.


Děkuji


45 komentářů:

  1. Hezký a zajímavý článek. Mnoho o to z bohatých životních zkušeností, vím. Přeji tedy celé vaší rodině hodně sil a zdraví v této náročné době.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarko, děkuji. I tobě hodně zdraví. Mám takové motto: Když je zdraví, zvládne se vše, a když není, pak ještě mnoho může pomoct přátelství.

      Vymazat
  2. Díky za tenhle moudrý článek! :-) Ta hláška, že jiní by to přece zvládli, je vážně na nakopnutí. A to i v případě, že je pravdivá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Marie. Je pravdivá :-) Jsem ji sem dala, že některý člověk nemá hroší kůži a prostě nevydrží vše... někdy máme křehkou duši .-)

      Vymazat
  3. Něco podobného jsem kdysi řešit musel a úplný happy end to ještě nemá, byť cesta je snad správná. Není vůbec snadné připustit, že člověk potřebuje pomoc, přitom právě to bývá klíč.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čerfe, právě ten happy end často nebývá. Nebo spíš, happy endem může být, když dotyčný je rád za každou chvíli, kdy je mu lépe. Vím, že tyto choroby se často rádi vrací :-( Tak hodně síly.

      Vymazat
  4. Také jsem svoje problémy musela řešit s odborným lékařem. Není se za co stydět, člověk sám by se zbytečně trápil hodně dlouho. Hezký víkend ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, a proto jsem napsala tento článek veřejně. Že skutečně není za co se stydět .-) Děkuji ti, ať je jen dobře.

      Vymazat
  5. Tak můj muž se už druhým rokem u psychiatra léčí, já bych asi občas potřebovala toho psychologa. I když si někdy říkám, jestli nejsem už až moc sobecká a věnuju se koníčkům přespříliš. Na telku koukám až na hlavní program, telefon na noc ztiším, ale nevypínám, tím že spím v jiném pokoji než muž, nechávám ho zapnutý pro případ, že by třeba potřeboval pomoc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, dříve lidé chodili se vypovídat do kostela ke zpovědi, teď k psychologovi, a když není ani ten, tak na blog :-) Ať je manželovi dobře a ty zvládáš. Hezký den

      Vymazat
  6. Několik sezení u psychologa jsem kdysi absolvovala, nicméně jsem si s paní doktorkou nesedla a bylo to pro mě paradoxně ještě horší. Na chmury mi zabírá dobrá knížka, moje oblíbená muzika a čokoláda :-) Přeji ti hlavně v dnešních šílených časech hodně zdraví ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliss, děkuji. To je důležité, že víš, co zabírá na špatnou náladu. Četla jsem v tvých článcích, že jsi to také neměla jednoduché. Tak také hodně zdraví a pohody.

      Vymazat
  7. Moudře, jasně, chronologicky napsané, je mi jasné, že to není jen teorie a tak doufám, že ti je líp!
    Párkrát jsem si na dno sáhla, mám milující rodinu, ustála jsem to. Ale vím, že všechno dělám sama nejlíp (musíme se naučit delegovat) a neumím si říct o pomoc. S přibývajícím věkem bych na zlepšení těchto položek měla zapracovat, síly člověku fakt nepřibývají...
    Děkuji za to zamyšlení a opatruj se, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Helenko. Život to někdy tak zamotá, že si člověk říká, "že dostává jen to, co unese" a "co tě nezabije, tě posílí"... S tím delegováním - vím, že to je "problém" mnoha žen... Děkuji ti a krásný den

      Vymazat
  8. Laskavý humor nás dokáže povznést nad všechny strasti světa.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně napsáno. Dnešní doba není vůbec jednoduchá a nedivím se, že spousta lidí si neví rady a něco nezvládá. Ty tvoje rady mi přijdou takové věcné, ze života.
    Přeji hezkou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Dášo. Člověk vždy zvládá, zvládá, a pak stačí kapička a najednou člověk spadne do nějaké nemoci. Chce to opravdu poslouchat to varování těla a mysli... Také krásný den

      Vymazat
  10. Tvoje pravidla jako by mi mluvila z duše, škoda, že si je nepřečte má tchyně. Je to člověk, který je evidentně duševně v nepohodě a potřebuje odbornou pomoc, ale úporně proti tomu bojuje a raději obviňuje všechny okolo, je velice inteligentní a ví, jak na to. Dokud něco neprovede, není šance ji tam dostat. Přeji hodně zdraví a pohody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, podle mého je hodně snadné někoho zavřít do blázince a ani nemusí tropit skandál... Akorát to totálně zničí vztah s tím, kdo to zavření inicializoval.

      Vymazat
    2. Tak to je hodně smutné.

      Vymazat
  11. Zajímavý a poučný článek. I můj syn musel vyhledat pomoc psychologa a psychiatra a tak vím, co to obnáší. Někdy je to dlouhá cesta.
    Přeji klidný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, dlouhá, opakující se - díky za každé nové ráno bez nemoci - řekla bych .-) Hodně síly tobě i synovi.

      Vymazat
  12. Taky jsem teď v těhotenství zažila pár bubáků a pláče a depresí. Napsala jsem o tom i článek, konečně se svěřila kamarádce. Otevřeně o tom mluvila s přítelem, který mě chápe a naslouchá mi. Prostě hold je nám někdy dobře a někdy to na nás padne tak, že jinak než s pláčem a zalezlí u okna už nemůžeme dál. Ale věřme, že bude lépe. Popovídejme si s kamarády a klidně i s rodinou. Je to někdy potřeba.. Zastavme a mysleme na nás a přátele, ono se ty naše stavy někdy odvíjejí tak, že na tom jsou bytí ostatní, ale zvládnout to je někdy težké a o pomoc požádat je jeden velký krok jak s tím bojovat. Přeji lepší dny všem <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Souhlasím. Mnoho z nás si nějakým "duševním kolapsem" prošlo. Na nervy je prý nejlepší komunikace, komunikace a komunikace. Ta správná, ne výhružky a ječení. A v těhotenství a poté je žena obzvlášť zranitelná. Krásné dny i tobě.

      Vymazat
  13. Každý asi v životě se dostaneme někam a potřebujeme pomoc.Někdy stačí přátelé a rodina,někdy nám pomůže psychiatr a nebo psycholog.Hlavně musíme pracovat i sami na sobě a neutápět se v tom.
    Já jsem ráda,že se mohu se vším svěřit své dceři,svým sestrám a jedné úžasné kamarádce.
    Přeji Ti ať Tě chmury míjí a daří se ti dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, děkuji ti. Je moc dobře, že máš kolem sebe lidi, u kterých se můžeš vypovídat. A je pravda, že léky nezaberou na všechno, ty největší kroky děláme sami v sobě .-) Krásný den a děkuji

      Vymazat
  14. Krásně napsáno , obvyklý životní popis(((
    Mám náročnou práci; v této době obzvlášť a tak je moje osobní hygiena na prvním místě. Musí být!!!! Ale také jsem se to dlouho musela učit.
    Tak přeji poklidný podzim)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, jsem moc ráda za komentář. Tuším tvou práci a tak určitě psychohygiena musí být. Člověk musí být sám naplněn, aby mohl rozdávat druhým .-) Krásné dny

      Vymazat
    2. Jasně psychohygiena. To PSYCHO se mi jaksi někam vytratilo ))))

      Vymazat
    3. Pochopila jsem. I když ta hygiena je také důležitá :-)

      Vymazat
  15. Protože jsi se dlouho neprezentovala a vypadla jsi z rytmu běžných článků, tušila jsem.
    Přeci jen se známe a víme, kdykoliv jsem pro tebe, hoď sos, kdykoliv.
    Bez psychologa a psychiatra bych už dávno nebyla mezi živými, říkám to stále.
    Duše je stejně jako tělo, potřebuje pravidelně opečovávat, hýčkat a hlavně léčit.
    Drž se, taky bojuji s podzimní depkou, ale jak říká moje dcera, nic nového :-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, děkuji. Ju, jak nepíši dýl jak týden, tak to se děje něco vážnějšího :-) Nebo i třeba radostnějšího. Budeme si přát to druhé. Děkuji, krásný den.

      Vymazat
  16. S antidepresívami opatrne. Ono sa to totiž nezdá, ale často práve oni vyvolávajú sklon k samovraždám (je to potvrdený vedľajší účinok) pretože často nič nevyriešia, len problém utlmila. Prajem všetkým, aby sa im žilo ľahko a nikdy také prášky nepotrebovali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, ona většina léků má spoustu negativních účinků. Ale když to srovnám s elektrošoky a odebíráním kusu mozku, tak jsou léky ještě relativně dobré. Ale je to, jak píšeš, neřeší příčinu. Děkuji za hezké přání a připojuji se k němu.

      Vymazat
  17. Pravda... Moc pomůžou dobří přátelé, je veliké štěstí je mít. Přejme si, ať jsme všichni zdraví a silní.

    OdpovědětVymazat
  18. Absolutně úžasné rady, pod každou bych se z fleku podepsala.
    Po narození druhého dítěte jsem si taky shodou různých okolností prošla solidním očistcem, ze kterého mě vytáhl až kolaps, protože jsem si neuměla o pomoc říct a myslela, že vše musím zvládnout...
    A teď mě na chvilku vypnul covid (třetí měsíc), abych si zas dokázala přerovnat hlavu a pokračovat...
    Všechny tyto rady jsou opravdu ze života a mluví mi z duše!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi mě potěšila, že s radami souhlasíš. Někdy si prostě tak nějak sáhneme na dno - ale dno je tu od toho, abychom se od něj odrazili a dál zvládali .-) Přeji, ať máš radostné dny i v téhle zvláštní době, a když se trošku nedaří, ať jsou kolem lidé, kteří pomohou.

      Vymazat
  19. Taky si neumím říkat o pomoc a myslím, že se jsem nezastupitelná...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Padesátko, no hádat se nebudu :-) Pravda, že v práci zastupitelný jsme, ale pro naše bližní už tolik ne .-)

      Vymazat
  20. Pravdu díš - ve všech bodech. :) Cítím to stejně, potřeba vypnout, potřeba být s přáteli, zastavit se. Jsou to ideální postupy, jak se stresu zbavit. Bohužel, zajet si je, aby se staly přirozené, je už těžší. Ale je to velká výzva, která pak přinese kýžené ovoce. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A výzvy bychom se měli snažit uskutečnit .-) Možná se staneme moudřejšími a možná náš život bude o krapítek lepší .-) Děkuji moc za komentář.

      Vymazat
  21. Ahoj! Máš pravdu. Já to teď táhla pěkně dlouho v kuse, ve stresu, s vědomím, že si nemůžu dovolit vypadnout (což bylo podporováno pěkně z řad nařízených, kdy jsem "neměla nárok" na dovolenou a podobné hlášky). A co se stalo? Ve chvíli, kdy to potřebuji nejmíň a vzhledem k okolnostem se to nejmíň hodí jsem onemocněla. prostě, když se nezastavíš dobrovolně, tak si tělo samo řekne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veki, je to přesně tak. Člověk by měl umět odpočítat. A poslouchat svoje tělo... Také jsem zhřešila a projevilo se to. Nu, snad zkušenostmi jsme moudřejší a příště si dáme pozor. Brzké uzdravení .-)

      Vymazat

Děkuji moc za návštěvu i komentář.