„Když
nejvíc chceš se rvát, překvapí tě náhlý pád,“ tato věta z
písničky k seriálu Pojišťovně štěstí nejvíc vystihuje, kdy člověk by rád situace zvládal, ale nemůže. Jak tedy zvládnout psychickou krizi?
2. Řekněte si o pomoc. Někdy stačí jen náznaky, kterých se druzí chytí. Někdy člověk mluví a okolí si jen myslí, to bude v pohodě, to zvládneš. Nikdo neví, jak se cítíte právě vy. A kolik toho vydržíte. Jsou situace, které opravdu vyžadují pomoc toho druhého nebo druhých - i kdyby to měla být třeba donáška jídla... A pokud to opravdu nejde, je tu pomoc od psychologa nebo i psychiatra.
3.
Psychiatr a psycholog. Zatímco za chození k psychologovi se
přestáváme stydět, přiznat, že jsme navštívili psychiatra se
pořád bojíme. K psychologovi chodí i zdraví lidé, kteří si
potřebují jen utřídit myšlenky, k psychiatrovi už ti nemocní,
kteří mají skutečně vážný problém. Přitom je to nemoc jako
třeba infarkt - jen projevená jinak. Říct měl jsem infarkt je
mnohem snazší než říct: měl jsem deprese. Psychiatr předepisuje
léky, psycholog je zas předepsat nemůže (podle mých zkušeností).
Když jste tedy v situaci, kdy skutečně nevíte, jak dál, je dobré
navštívit oba. Dostat se k nim není ale vůbec jednoduché. Zvlášť
když nemocný člověk potřebuje pomoc ihned a jedna návštěva
většinou nestačí.
4.
Věřte okolí. Někdy si nemocný ani neuvědomuje, že je
nemocný. Jestliže vám
všichni říkají, že jste divní, tak holt divní jste. Nemůžete
bojovat s celým světem a tvrdit, že se ale cítíte báječně.
5.
Najděte čas na své aktivity a hlavně přátele. Dnes možná
jsme více "sobci" a snažíme se věnovat sami sobě. Ale
někteří z nás pořád mají na prvním místě rodinu, práci...
a až kdesi vzadu sami sebe. I když nás rodina a práce naplňuje,
je potřeba zachovat si i své koníčky a přátele. V práci jsme postradatelní a nahraditelný - ale pro rodinu a přátele ne.
6.
Vypněte. Televize, mobil, internet, hluk aut, lidé kolem
nás, pracovní stres... Večer usínáme po skleničce s televizí a
ráno vstáváme s mobilem. Možná by chtělo něco z toho omezit a raději jít do přírody. Regenerace mozku.
Vím,
že seznam by mohl být dlouhý... Omezit stres by bylo asi to
nejjednodušší, ale jak na to, když musíme plnit naše
povinnosti.
I
člověk, který žil víceméně spokojený život, může najednou
klopýtnout a začít se dívat na svět jinak. Přehnaně bojácně,
smutně, nebo naopak s pocitem, že dokáže spasit svět... Je asi
jedno, o jakou psychickou chorobu se jedná. Důležitá je podpora.
A
tak vám přeji, ať tohle nikdy řešit nemusíte u sebe ani u
okolí. A když už ano, ať se vám dostane podpory a pochopení.
Děkuji
.JPG)
Hezký a zajímavý článek. Mnoho o to z bohatých životních zkušeností, vím. Přeji tedy celé vaší rodině hodně sil a zdraví v této náročné době.
OdpovědětVymazatJarko, děkuji. I tobě hodně zdraví. Mám takové motto: Když je zdraví, zvládne se vše, a když není, pak ještě mnoho může pomoct přátelství.
VymazatDíky za tenhle moudrý článek! :-) Ta hláška, že jiní by to přece zvládli, je vážně na nakopnutí. A to i v případě, že je pravdivá.
OdpovědětVymazatDěkuji, Marie. Je pravdivá :-) Jsem ji sem dala, že některý člověk nemá hroší kůži a prostě nevydrží vše... někdy máme křehkou duši .-)
VymazatNěco podobného jsem kdysi řešit musel a úplný happy end to ještě nemá, byť cesta je snad správná. Není vůbec snadné připustit, že člověk potřebuje pomoc, přitom právě to bývá klíč.
OdpovědětVymazatČerfe, právě ten happy end často nebývá. Nebo spíš, happy endem může být, když dotyčný je rád za každou chvíli, kdy je mu lépe. Vím, že tyto choroby se často rádi vrací :-( Tak hodně síly.
VymazatTaké jsem svoje problémy musela řešit s odborným lékařem. Není se za co stydět, člověk sám by se zbytečně trápil hodně dlouho. Hezký víkend ☺
OdpovědětVymazatEvi, a proto jsem napsala tento článek veřejně. Že skutečně není za co se stydět .-) Děkuji ti, ať je jen dobře.
VymazatTak můj muž se už druhým rokem u psychiatra léčí, já bych asi občas potřebovala toho psychologa. I když si někdy říkám, jestli nejsem už až moc sobecká a věnuju se koníčkům přespříliš. Na telku koukám až na hlavní program, telefon na noc ztiším, ale nevypínám, tím že spím v jiném pokoji než muž, nechávám ho zapnutý pro případ, že by třeba potřeboval pomoc.
OdpovědětVymazatVendy, dříve lidé chodili se vypovídat do kostela ke zpovědi, teď k psychologovi, a když není ani ten, tak na blog :-) Ať je manželovi dobře a ty zvládáš. Hezký den
VymazatNěkolik sezení u psychologa jsem kdysi absolvovala, nicméně jsem si s paní doktorkou nesedla a bylo to pro mě paradoxně ještě horší. Na chmury mi zabírá dobrá knížka, moje oblíbená muzika a čokoláda :-) Přeji ti hlavně v dnešních šílených časech hodně zdraví ♥
OdpovědětVymazatEliss, děkuji. To je důležité, že víš, co zabírá na špatnou náladu. Četla jsem v tvých článcích, že jsi to také neměla jednoduché. Tak také hodně zdraví a pohody.
VymazatMoudře, jasně, chronologicky napsané, je mi jasné, že to není jen teorie a tak doufám, že ti je líp!
OdpovědětVymazatPárkrát jsem si na dno sáhla, mám milující rodinu, ustála jsem to. Ale vím, že všechno dělám sama nejlíp (musíme se naučit delegovat) a neumím si říct o pomoc. S přibývajícím věkem bych na zlepšení těchto položek měla zapracovat, síly člověku fakt nepřibývají...
Děkuji za to zamyšlení a opatruj se, Helena
Děkuji, Helenko. Život to někdy tak zamotá, že si člověk říká, "že dostává jen to, co unese" a "co tě nezabije, tě posílí"... S tím delegováním - vím, že to je "problém" mnoha žen... Děkuji ti a krásný den
VymazatLaskavý humor nás dokáže povznést nad všechny strasti světa.
OdpovědětVymazatLíbí se mi to slovo "laskavý" .-)
VymazatKrásně napsáno. Dnešní doba není vůbec jednoduchá a nedivím se, že spousta lidí si neví rady a něco nezvládá. Ty tvoje rady mi přijdou takové věcné, ze života.
OdpovědětVymazatPřeji hezkou neděli. D.
Děkuji, Dášo. Člověk vždy zvládá, zvládá, a pak stačí kapička a najednou člověk spadne do nějaké nemoci. Chce to opravdu poslouchat to varování těla a mysli... Také krásný den
VymazatTvoje pravidla jako by mi mluvila z duše, škoda, že si je nepřečte má tchyně. Je to člověk, který je evidentně duševně v nepohodě a potřebuje odbornou pomoc, ale úporně proti tomu bojuje a raději obviňuje všechny okolo, je velice inteligentní a ví, jak na to. Dokud něco neprovede, není šance ji tam dostat. Přeji hodně zdraví a pohody.
OdpovědětVymazatJaninko, podle mého je hodně snadné někoho zavřít do blázince a ani nemusí tropit skandál... Akorát to totálně zničí vztah s tím, kdo to zavření inicializoval.
VymazatTak to je hodně smutné.
VymazatZajímavý a poučný článek. I můj syn musel vyhledat pomoc psychologa a psychiatra a tak vím, co to obnáší. Někdy je to dlouhá cesta.
OdpovědětVymazatPřeji klidný den.
Růženko, dlouhá, opakující se - díky za každé nové ráno bez nemoci - řekla bych .-) Hodně síly tobě i synovi.
VymazatTaky jsem teď v těhotenství zažila pár bubáků a pláče a depresí. Napsala jsem o tom i článek, konečně se svěřila kamarádce. Otevřeně o tom mluvila s přítelem, který mě chápe a naslouchá mi. Prostě hold je nám někdy dobře a někdy to na nás padne tak, že jinak než s pláčem a zalezlí u okna už nemůžeme dál. Ale věřme, že bude lépe. Popovídejme si s kamarády a klidně i s rodinou. Je to někdy potřeba.. Zastavme a mysleme na nás a přátele, ono se ty naše stavy někdy odvíjejí tak, že na tom jsou bytí ostatní, ale zvládnout to je někdy težké a o pomoc požádat je jeden velký krok jak s tím bojovat. Přeji lepší dny všem <3
OdpovědětVymazatDěkuji za komentář. Souhlasím. Mnoho z nás si nějakým "duševním kolapsem" prošlo. Na nervy je prý nejlepší komunikace, komunikace a komunikace. Ta správná, ne výhružky a ječení. A v těhotenství a poté je žena obzvlášť zranitelná. Krásné dny i tobě.
VymazatKaždý asi v životě se dostaneme někam a potřebujeme pomoc.Někdy stačí přátelé a rodina,někdy nám pomůže psychiatr a nebo psycholog.Hlavně musíme pracovat i sami na sobě a neutápět se v tom.
OdpovědětVymazatJá jsem ráda,že se mohu se vším svěřit své dceři,svým sestrám a jedné úžasné kamarádce.
Přeji Ti ať Tě chmury míjí a daří se ti dobře.
Jitko, děkuji ti. Je moc dobře, že máš kolem sebe lidi, u kterých se můžeš vypovídat. A je pravda, že léky nezaberou na všechno, ty největší kroky děláme sami v sobě .-) Krásný den a děkuji
VymazatKrásně napsáno , obvyklý životní popis(((
OdpovědětVymazatMám náročnou práci; v této době obzvlášť a tak je moje osobní hygiena na prvním místě. Musí být!!!! Ale také jsem se to dlouho musela učit.
Tak přeji poklidný podzim)))
Evi, jsem moc ráda za komentář. Tuším tvou práci a tak určitě psychohygiena musí být. Člověk musí být sám naplněn, aby mohl rozdávat druhým .-) Krásné dny
VymazatJasně psychohygiena. To PSYCHO se mi jaksi někam vytratilo ))))
VymazatPochopila jsem. I když ta hygiena je také důležitá :-)
VymazatProtože jsi se dlouho neprezentovala a vypadla jsi z rytmu běžných článků, tušila jsem.
OdpovědětVymazatPřeci jen se známe a víme, kdykoliv jsem pro tebe, hoď sos, kdykoliv.
Bez psychologa a psychiatra bych už dávno nebyla mezi živými, říkám to stále.
Duše je stejně jako tělo, potřebuje pravidelně opečovávat, hýčkat a hlavně léčit.
Drž se, taky bojuji s podzimní depkou, ale jak říká moje dcera, nic nového :-))))
Blondýnko, děkuji. Ju, jak nepíši dýl jak týden, tak to se děje něco vážnějšího :-) Nebo i třeba radostnějšího. Budeme si přát to druhé. Děkuji, krásný den.
VymazatS antidepresívami opatrne. Ono sa to totiž nezdá, ale často práve oni vyvolávajú sklon k samovraždám (je to potvrdený vedľajší účinok) pretože často nič nevyriešia, len problém utlmila. Prajem všetkým, aby sa im žilo ľahko a nikdy také prášky nepotrebovali.
OdpovědětVymazatSimi, ona většina léků má spoustu negativních účinků. Ale když to srovnám s elektrošoky a odebíráním kusu mozku, tak jsou léky ještě relativně dobré. Ale je to, jak píšeš, neřeší příčinu. Děkuji za hezké přání a připojuji se k němu.
VymazatPravda... Moc pomůžou dobří přátelé, je veliké štěstí je mít. Přejme si, ať jsme všichni zdraví a silní.
OdpovědětVymazatKrásné přání. A souhlasím.
VymazatAbsolutně úžasné rady, pod každou bych se z fleku podepsala.
OdpovědětVymazatPo narození druhého dítěte jsem si taky shodou různých okolností prošla solidním očistcem, ze kterého mě vytáhl až kolaps, protože jsem si neuměla o pomoc říct a myslela, že vše musím zvládnout...
A teď mě na chvilku vypnul covid (třetí měsíc), abych si zas dokázala přerovnat hlavu a pokračovat...
Všechny tyto rady jsou opravdu ze života a mluví mi z duše!
To jsi mě potěšila, že s radami souhlasíš. Někdy si prostě tak nějak sáhneme na dno - ale dno je tu od toho, abychom se od něj odrazili a dál zvládali .-) Přeji, ať máš radostné dny i v téhle zvláštní době, a když se trošku nedaří, ať jsou kolem lidé, kteří pomohou.
VymazatTaky si neumím říkat o pomoc a myslím, že se jsem nezastupitelná...:-D
OdpovědětVymazatPadesátko, no hádat se nebudu :-) Pravda, že v práci zastupitelný jsme, ale pro naše bližní už tolik ne .-)
VymazatPravdu díš - ve všech bodech. :) Cítím to stejně, potřeba vypnout, potřeba být s přáteli, zastavit se. Jsou to ideální postupy, jak se stresu zbavit. Bohužel, zajet si je, aby se staly přirozené, je už těžší. Ale je to velká výzva, která pak přinese kýžené ovoce. :)
OdpovědětVymazatA výzvy bychom se měli snažit uskutečnit .-) Možná se staneme moudřejšími a možná náš život bude o krapítek lepší .-) Děkuji moc za komentář.
VymazatAhoj! Máš pravdu. Já to teď táhla pěkně dlouho v kuse, ve stresu, s vědomím, že si nemůžu dovolit vypadnout (což bylo podporováno pěkně z řad nařízených, kdy jsem "neměla nárok" na dovolenou a podobné hlášky). A co se stalo? Ve chvíli, kdy to potřebuji nejmíň a vzhledem k okolnostem se to nejmíň hodí jsem onemocněla. prostě, když se nezastavíš dobrovolně, tak si tělo samo řekne.
OdpovědětVymazatVeki, je to přesně tak. Člověk by měl umět odpočítat. A poslouchat svoje tělo... Také jsem zhřešila a projevilo se to. Nu, snad zkušenostmi jsme moudřejší a příště si dáme pozor. Brzké uzdravení .-)
Vymazat