Skládanka

Skládanka uvnitř tvého bytí,
kdo nyní svobodu si chytí?
Voláš ji k sobě, snažně prosíš,
zavřené poupě tajně rosíš,
kéž by se otevřelo.

Pro tichý smutek hledáš slova,
zkoušíš tu hledat zas a znova
na radost bolesti se ptáš,
jak mnoho z pláče ty už znáš,
když před světem se zavíráš.

Zármutek, bolest, mlžný opar,
někdo tu věci řádně zkopal,
a místo semen do hlíny,
hledáme toho, kdo je bez viny,
s vírou v probuzení.

Ztracená v krůpějích rosy,
které ti nosí černí kosi,
odloučená a tiše doufající,
že srdce nezůstanou na petlici,
ani ta naděje v nás.

Pomalu doufám v lidské sliby,
odmítám ty lži "to že kdyby"
viděna pravda v každé tváři,..
Podzim se hlásí v kalendáři,
nedá nám vydechnout.

Nechci se ztratit v utrpení,
ve všem tom zmatku stále není
dostatek lidské pomoci...
Dívám se tiše do noci
na hvězdy, co padají.

Pokorně přeji ti v závoji,
snad zima vše špatné zahojí.
Jen aby prázdno nespálilo,
tvé tváře, co hoří, to co zbylo,
z čekání a touhy.

(Blondýnce) .-)