sobota 15. června 2024

Kdo nezažil - a přesto může pochopit

Nechci o tom psát a pak si říkám, že by se o tom mělo mluvit.

Že ta psychická bolest je mnohem horší než ta fyzická (kam se na to hrabe porod). A že ten boj nikdy nekončí, i když dostanete správné léky.
Je stále víc psychicky nemocných. Jsou mladí lidé, kteří si chtějí sáhnout na život (nebo to udělali). Je spoustu bolesti a pocitů, že ten svůj život nedokážu zvládnout. Je těžké dostat se k psychiatrovi, je těžké najít psychologa, je těžké najít podporu.
Vždy člověku pomůže humor, ale teď nechci psát s humorem, chci napsat, jak moc je to těžké, ale že se to dá zvládnout. Chci napsat, že ne každý má hroší kůži, a jiný práh toho, co snese, a že jsou nemoce, s kterými se člověk potýká celý život.
Nemůžu dělat, co dřív. Nemůžu se snažit rozhýbat tělo a mysl, když se cítím unavená. Protože už mám toho strašáka, že spadnu do nemoci, a to člověk opakovat nechce. Protože jak jsem psala, je to strašná psychická bolest, u mě strašný strach o blízké, nechovám se adekvátně, a hospitalizace nebo navýšení léků není nic příjemného.
Jaké to je, když vám píchnou injekci a vy se nemůžete hýbat, jen vám tečou slzy, protože netušíte, jestli je to dočasné nebo trvalé, ležíte na studené zemi, okolo si myslí, že simulujete a přeháníte, a vy jen ležíte a čekáte, jestli to přejde a budete se moci zas hýbat. Dostanete léky, a nedokážete vydržet ani krátkou cestu v autě, máte pocit, že se zblázníte a musíte vystoupit. Chce se vám jen spát a zároveň jste strašně nervozní. To, že nemáte chuť na sex a nedokážete mít orgasmus je opravdu to nejmenší.
Cokoliv řeknete, jakékoliv obhajování, vaše cíle, vše je bráno, ano, to je vaše nemoc, nikdo vás nebere vážně, jen se hledá, jaká nemoc a jaké léky by na to zabraly.
A když se pak dovíte diagnozu, je to jak rána do zad. A co s tím mám já dělat? A jak mám jako dál žít? A jak se mám vrátit do života, když jsem tolik ublížila druhým? Když jsem se nechovala normálně? Jak to mám všechno ustát?
A jediné, co můžete, je mlčet, protože už pochybujete, co je správné a co ne, jestli se chováte správně, nebo vás zas někam zavřou…
A při tom všem, musíte zas žít. A léky utlumí počáteční příznaky nemoci, takže v tom pak lítáte naplno. A hledáte, čím to mohlo být, kde je ten spouštěč… a nemůžete to najít, jen se domníváte… moc událostí, které se v životě staly? Ale to člověk ovlivní jen málo. A tak spíš leží, přemítá, snaží se mít dobrý pocit, užívat okamžiku… psát si básničky, když to jde… ale nikdy si už nemůže být jistý, jak dlouho. A jestli…

Ale nechci končit takto. Je to o tom hlídat se a raději odpočívat než se přetáhnout. Ale je to i o tom, že v životě fungovat můžete. Že zažíváte hezké okamžiky s rodinou nebo přáteli. Že se můžete smát a je vám dobře. Že máte radost, že něco zvládnete (i když ty dřívější sny a cíle jsou strašně daleko). A můžete tu být i pro druhé. Život tím nekončí, jen se musí vše upravit.
A říkám si, že to není o tom hledat tu „chybu jak a proč“. Že člověk ušel dlouhou cestu a neustále se mění. A nejde o to porovnávat se s ostatními a vyčítat si, proč já to nezvládnu, když oni ano. Myslím, že na tom vůbec nezáleží. Člověk vždy dělá to nejlepší, co v daný okamžik může. Ano, být chytřejší, být zdravý, mít zkušenosti – ale v ten daný okamžik je to jen tak, jak právě dokáže. A pokud se aspoň malinko mění k lepšímu, a třeba tím, že získává zkušenosti, je to tak, jak to má být. ☼ ♥ 

29 komentářů:

  1. Na net píšu jen vyjímečně, ale teď musím. jestli se s tímhle statečně perete, máte můj respekt.
    Anežka
    https://www.youtube.com/watch?v=1p06lS_19t0

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anežko, já moc děkuji. Je to moc milé a každý potřebuje tu podporu. On i člověk na vozíku nepotřebuje podle mě lítost, ale to pochopení. Že nemůže dělat vše, ale do spousty věcí jít může, a že to zvládne... Za tu psychickou nemoc se stydíme, bojíme se odsouzení, a tak jsem měla nějak potřebu to napsat bez příkras. A pro ty, co jsou v té temnotě - dá se z ní vyjít.

      Vymazat
  2. Lenko, na zlomené noze se nedá tančit. Ale, mohlo by se při ní sedět a poslouchat muziku. Moc ti držím palce, abys byla fit a plná radosti i života. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, ty jsi můj plyšový medvídek :-) Jiřinko, děkuji.

      Vymazat
  3. Držím palce a moc ti přeji, ať se zase raduješ z života. Je to běh na dlouhou trať, ale určitě bude líp.
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, děkuji, měla jsem potřebu to napsat z té druhé strany, ale spíš vrácení se v čase... V tomto období mám hodně důvodů k radosti. Děkuji, přeji hezké dny

      Vymazat
  4. Leni, určitě to nebude hned, ale pevně věřím, že bude zase dobře!
    Opataruj se a věř!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuji. Každý prožívá lepší a horší dny, jen někdo ty horší dny hůř zvládá - a pak se stáhnu, abych nabrala sílu. Pracuji s tím. Tento článek byla reakce na jeden přečtený článek, vyburcoval mě napsat to tak, jak to vnímá nemocný člověk. Že to není snadné, ale že se to dá. I já s podporou (i vás tady) zvládám. Děkuji, krásné dny

      Vymazat
  5. Moc Ti přeji, aby bylo dobře, aby jsi našla pro sebe tu správnou cestu.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji ti. Člověk se stále snaží, v článku vzpomínka na epizody nemoci. Víc psát nechci, abych nezakřikla. Krásné dny, Hani

      Vymazat
  6. Přeju ti, ať to všechno zvládneš bez ztráty kytičky ;-).....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, děkuji ti. Asi se půjdu pokochat těmi tvými fotografiemi kytiček, to je taky balzám na nervy .-) Krásné dny, Vendy

      Vymazat
  7. Držím Vám palce co to jen jde. Určitě všechno zvládnete a bude dobře. Zdá se mi, že už se blýská na lepší časy :-) Tak hodně síly a radostí, i malých, však ony se sčítají!!! Klidné dny a dobré lidi a zprávy v nich. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, sčítají, i Váš komentář mě potěšil. Děkuji moc, i Vám krásné dny plné toho příjemného

      Vymazat
  8. Leni,hodně síly ať jsi to zase ty.

    OdpovědětVymazat
  9. Lenko, držím palce, ať zvládneš život tak, aby ses mohla šťastně usmívat. Každá nemoc má svá úskalí a mělo by se o tom psát. Je skvělé, že jsi v sobě našla sílu o prožitcích napsat. Nikdo netušíme, co se v druhém odehrává. Hodně síly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marija, děkuji ti. Myslím, že by ti, kteří prožívají nějakou beznaděj, nebo je trápí nějaké psychické problémy, měli vědět, že se to dá zvládnout i třeba s pomocí léků a léčebny, i když to není jednoduché. A ti, kteří mají někoho takového ve svém okolí, že to není jednoduché ani pro toho člověka, jemuž mozek nepracuje úplně správně.

      Vymazat
  10. Leni, ano dá se to pochopit a vím, i když jsem to sama nezažila, že je to moc těžké. Trochu jsem nahlédla do této problematiky prostřednictvím své práce a těmito těžkými tématy se zabývá i naše dcera, režisérka a převádí je na divadelní prkna. Takže mám nějak ke všemu blíž. Myslím na tebe a přeji hodně sil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Marti. Myslím, že by se o tomto tématu měli lidé dovídat. Děkuji, krásné dny

      Vymazat
  11. Lidem se v jejich mysli snadno překonávají překážky, které se před nimi samotnými nikdy neobjevily v celé své obludnosti. Tyhle zkušenosti jsou těžko přenositelné a nezbývá nic jiného, než v těžkých chvílích hledat oporu a pochopení u těch, co už o věci něco vědí, byť ne nutně na základě vlastních prožitků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čerfe, tohle je zajímavé, jak jsi to napsal... Mám ještě jeden postřeh, že si v léčebně lidé na nic nehrají, že přesně člověk ví na čem s kým je, aspoň já to tak viděla. A pak se uzavírají i opravdová přátelství .-) Děkuji za komentář, přeji krásný den.

      Vymazat
  12. Podle tvého komentáře vidím, že už je lépe a že máš hodně důvodů k radosti. Jsem tomu opravdu moc ráda, přeji ti takových radostných chvil co nejvíce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, děkuji ti moc. I tobě krásné dny s blízkými i klienty, jsi pro ně taky takový andílek .-)

      Vymazat
    2. Děkuji ti, snad to tak klienti vnímají také, je nám spolu dobře :).

      Vymazat
  13. Leni moc Tě zdravím, máme stejné nejen jméno, ale i já jsem nemocná s psychiatrickou diagnózou... Posílám objetí, Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, děkuji ti. Nepiš k tomu víc, jen mě napadlo, že u tebe to bude extrémní šikovnost. Vytváříš nádherné věcičky. Děkuji ti, Leni, a ať je jen dobře.

      Vymazat

Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)