Nechci o tom psát a pak si říkám, že by se o tom mělo mluvit.
Že
ta psychická bolest je mnohem horší než ta fyzická (kam se na to
hrabe porod). A že ten boj nikdy nekončí, i když dostanete
správné léky.
Je
stále víc psychicky nemocných. Jsou mladí lidé, kteří si
chtějí sáhnout
na život (nebo to udělali). Je spoustu bolesti a pocitů, že ten
svůj život nedokážu zvládnout. Je těžké dostat se k
psychiatrovi, je těžké najít psychologa, je těžké najít
podporu.
Vždy
člověku pomůže humor, ale teď nechci psát s humorem, chci
napsat, jak moc je to těžké, ale že se to dá zvládnout. Chci
napsat, že ne každý má hroší kůži, a má
jiný
práh toho, co snese, a že jsou nemoce, s kterými se člověk
potýká celý život.
Nemůžu
dělat, co dřív. Nemůžu se snažit rozhýbat tělo a mysl, když
se cítím unavená. Protože už mám toho strašáka, že spadnu do
nemoci, a to člověk opakovat nechce. Protože jak jsem psala, je to
strašná psychická bolest, u mě strašný strach o blízké,
nechovám se adekvátně, a hospitalizace nebo navýšení léků
není nic příjemného.
Jaké
to je, když vám píchnou injekci a vy se nemůžete hýbat, jen vám
tečou slzy, protože netušíte, jestli je to dočasné nebo trvalé,
ležíte na studené zemi, okolo si myslí, že simulujete a
přeháníte, a vy jen ležíte a čekáte, jestli to přejde a
budete se moci zas hýbat. Dostanete léky, a nedokážete vydržet
ani krátkou cestu v autě, máte pocit, že se zblázníte a musíte
vystoupit. Chce se vám jen spát a zároveň jste strašně
nervozní. To, že nemáte chuť na sex a nedokážete mít orgasmus
je opravdu to nejmenší.
Cokoliv
řeknete, jakékoliv obhajování, vaše cíle, vše je bráno, ano,
to je vaše nemoc, nikdo vás nebere vážně, jen se hledá, jaká
nemoc a jaké léky by na to zabraly.
A
když se pak dovíte diagnozu, je to jak rána do zad. A co s tím
mám já dělat? A jak mám jako dál žít? A jak se mám vrátit do
života, když jsem tolik ublížila druhým? Když jsem se nechovala
normálně? Jak to mám všechno ustát?
A
jediné, co můžete, je mlčet, protože už pochybujete, co je
správné a co ne, jestli se chováte správně, nebo vás zas někam
zavřou…
A
při tom všem, musíte zas žít. A léky utlumí počáteční
příznaky nemoci, takže v tom pak lítáte naplno. A hledáte, čím
to mohlo být, kde je ten spouštěč… a nemůžete to najít, jen
se domníváte… moc událostí, které se v životě staly? Ale to
člověk ovlivní jen málo. A tak spíš leží, přemítá, snaží
se mít dobrý pocit, užívat okamžiku… psát si básničky, když
to jde… ale nikdy si už nemůže být jistý, jak dlouho. A
jestli…
A říkám si, že to není o tom hledat tu „chybu jak a proč“. Že člověk ušel dlouhou cestu a neustále se mění. A nejde o to porovnávat se s ostatními a vyčítat si, proč já to nezvládnu, když oni ano. Myslím, že na tom vůbec nezáleží. Člověk vždy dělá to nejlepší, co v daný okamžik může. Ano, být chytřejší, být zdravý, mít zkušenosti – ale v ten daný okamžik je to jen tak, jak právě dokáže. A pokud se aspoň malinko mění k lepšímu, a třeba tím, že získává zkušenosti, je to tak, jak to má být. ☼ ♥
Na net píšu jen vyjímečně, ale teď musím. jestli se s tímhle statečně perete, máte můj respekt.
OdpovědětVymazatAnežka
https://www.youtube.com/watch?v=1p06lS_19t0
Anežko, já moc děkuji. Je to moc milé a každý potřebuje tu podporu. On i člověk na vozíku nepotřebuje podle mě lítost, ale to pochopení. Že nemůže dělat vše, ale do spousty věcí jít může, a že to zvládne... Za tu psychickou nemoc se stydíme, bojíme se odsouzení, a tak jsem měla nějak potřebu to napsat bez příkras. A pro ty, co jsou v té temnotě - dá se z ní vyjít.
VymazatLenko, na zlomené noze se nedá tančit. Ale, mohlo by se při ní sedět a poslouchat muziku. Moc ti držím palce, abys byla fit a plná radosti i života. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, ty jsi můj plyšový medvídek :-) Jiřinko, děkuji.
VymazatDržím palce a moc ti přeji, ať se zase raduješ z života. Je to běh na dlouhou trať, ale určitě bude líp.
OdpovědětVymazatEva http://es-ideas.blogspot.com/
Evi, děkuji, měla jsem potřebu to napsat z té druhé strany, ale spíš vrácení se v čase... V tomto období mám hodně důvodů k radosti. Děkuji, přeji hezké dny
VymazatLeni, určitě to nebude hned, ale pevně věřím, že bude zase dobře!
OdpovědětVymazatOpataruj se a věř!
Helena
Helenko, děkuji. Každý prožívá lepší a horší dny, jen někdo ty horší dny hůř zvládá - a pak se stáhnu, abych nabrala sílu. Pracuji s tím. Tento článek byla reakce na jeden přečtený článek, vyburcoval mě napsat to tak, jak to vnímá nemocný člověk. Že to není snadné, ale že se to dá. I já s podporou (i vás tady) zvládám. Děkuji, krásné dny
VymazatMoc Ti přeji, aby bylo dobře, aby jsi našla pro sebe tu správnou cestu.
OdpovědětVymazatHanka
Hani, děkuji ti. Člověk se stále snaží, v článku vzpomínka na epizody nemoci. Víc psát nechci, abych nezakřikla. Krásné dny, Hani
VymazatPřeju ti, ať to všechno zvládneš bez ztráty kytičky ;-).....
OdpovědětVymazatVendy, děkuji ti. Asi se půjdu pokochat těmi tvými fotografiemi kytiček, to je taky balzám na nervy .-) Krásné dny, Vendy
VymazatDržím Vám palce co to jen jde. Určitě všechno zvládnete a bude dobře. Zdá se mi, že už se blýská na lepší časy :-) Tak hodně síly a radostí, i malých, však ony se sčítají!!! Klidné dny a dobré lidi a zprávy v nich. Eva
OdpovědětVymazatEvi, sčítají, i Váš komentář mě potěšil. Děkuji moc, i Vám krásné dny plné toho příjemného
VymazatLeni,hodně síly ať jsi to zase ty.
OdpovědětVymazatJitko, děkuji ti.
VymazatLenko, držím palce, ať zvládneš život tak, aby ses mohla šťastně usmívat. Každá nemoc má svá úskalí a mělo by se o tom psát. Je skvělé, že jsi v sobě našla sílu o prožitcích napsat. Nikdo netušíme, co se v druhém odehrává. Hodně síly.
OdpovědětVymazatMarija, děkuji ti. Myslím, že by ti, kteří prožívají nějakou beznaděj, nebo je trápí nějaké psychické problémy, měli vědět, že se to dá zvládnout i třeba s pomocí léků a léčebny, i když to není jednoduché. A ti, kteří mají někoho takového ve svém okolí, že to není jednoduché ani pro toho člověka, jemuž mozek nepracuje úplně správně.
VymazatLeni, ano dá se to pochopit a vím, i když jsem to sama nezažila, že je to moc těžké. Trochu jsem nahlédla do této problematiky prostřednictvím své práce a těmito těžkými tématy se zabývá i naše dcera, režisérka a převádí je na divadelní prkna. Takže mám nějak ke všemu blíž. Myslím na tebe a přeji hodně sil.
OdpovědětVymazatDěkuji Marti. Myslím, že by se o tomto tématu měli lidé dovídat. Děkuji, krásné dny
VymazatPlease read my post
OdpovědětVymazatLidem se v jejich mysli snadno překonávají překážky, které se před nimi samotnými nikdy neobjevily v celé své obludnosti. Tyhle zkušenosti jsou těžko přenositelné a nezbývá nic jiného, než v těžkých chvílích hledat oporu a pochopení u těch, co už o věci něco vědí, byť ne nutně na základě vlastních prožitků.
OdpovědětVymazatČerfe, tohle je zajímavé, jak jsi to napsal... Mám ještě jeden postřeh, že si v léčebně lidé na nic nehrají, že přesně člověk ví na čem s kým je, aspoň já to tak viděla. A pak se uzavírají i opravdová přátelství .-) Děkuji za komentář, přeji krásný den.
VymazatPodle tvého komentáře vidím, že už je lépe a že máš hodně důvodů k radosti. Jsem tomu opravdu moc ráda, přeji ti takových radostných chvil co nejvíce!
OdpovědětVymazatJaninko, děkuji ti moc. I tobě krásné dny s blízkými i klienty, jsi pro ně taky takový andílek .-)
VymazatDěkuji ti, snad to tak klienti vnímají také, je nám spolu dobře :).
VymazatLeni moc Tě zdravím, máme stejné nejen jméno, ale i já jsem nemocná s psychiatrickou diagnózou... Posílám objetí, Lenka
OdpovědětVymazatLeni, děkuji ti. Nepiš k tomu víc, jen mě napadlo, že u tebe to bude extrémní šikovnost. Vytváříš nádherné věcičky. Děkuji ti, Leni, a ať je jen dobře.
Vymazat