Čtení na dlouhé zimní večery...

 ... anebo při nemoci. Podzim prověřil moji imunitu a protože mě shledal nedostatečnou, nechal mě týden v posteli. A když už bylo trochu líp, tak jsem se do té postele zachumlala s knihou. Milou, cestopisnou nebo přemýšlivou - hlavně nic brutálního. 

Pravda, ne všechny knížky jsem přečetla při nemoci, některé i dřív, ale díky naší městské knihovně jsem nad nimi strávila hezké chvíle. Třeba si někdo z nich vybere.

Klára A. Samková - Po Evropě s maminkou - tuto knížku musím dát na první místo. Můj obdiv autorce, která se nebojí jít s kůží na trh (neboli se svými názory, které se ne každému můžou líbit). A to jak vychovává a vzdělává dceru, vede ji k umění, přemýšlení a samostatnosti, to klobouk dolů. Je to cestopis. Je to o tom, jak autorka cestovala nejdřív s maminkou do Ruska (protože tehdy to jinam nešlo, a protože i Rusko je součástí Evropy!) a jak pak cestovala s dcerou - od mala, po Evropě, výlety bez cestovek a zamluvených hotelů, po galeriích, výstavách, památkách, ale i do Evropského parlamentu nebo koncentračního tábora. Ze začátku jsem si říkala, že je to strašně chytrá ženská a na mě strašně složitá. Pak se mi začalo to její propojování a vysvětlování dějin líbit. Kde jinde bych našla, že svatá Anežka a svatá Alžběta byly sestřenice, nebo že Masaryk mohl být nemanželský syn židovského statkáře a německé děvečky (určitě v knihách, které jsou v poznámkách pod čarou). Je to knížka, kde je historie, zeměpis, filozofie, kde jsou zážitky, kde je glosování doby - a svou upřímností (a i jako rodiče) si mě získala.

Slepičí polévka pro matku a dceru - (Jack Canfield, Mark Victor Hansen) - neuvádím tučně autora, protože jsou to příběhy mnoha a mnoha lidí. Každý z nich napsal jeden článek na jednu až tři stránky, co se mu vybaví, když se řekne vztah matky a dcery. Neberte mi iluzi, že příběhy jsou pravdivé. Že se skutečně staly. Že matka nebo dcera si něco díky tomuto vztahu uvědomily, že prožily lásku a souznění. Na začátku článků je vždy i hezký citát, občas nějaký milý kreslený vtip o tomto vztahu, a tak tato knížka je opravdu pohlazením pro matku i dceru.

Bedřich Ludvík - Pohádky pro otce a matky - milá knížka k zamyšlení, jsou to pohádky a nejsou to pohádky, nezvítězí vždy dobro, a některé povídky jsou smutné, ale jsou o lidských trápení, touhách, o andělech, schodech do nebe - a každá pohádka měla svůj smysl a rozřešení.

Véronique Maciejak - Naučte se tančit v dešti - hlavní hrdinka pracuje v rozhlase a cítí, že její život je nenaplněný, práce ji přestala uspokojovat, přítele nemá - a při reportáži se seznámí s mužem, který píše motivační knihy a zapojí se do projektu, v němž jí každý týden přijde jedna zpráva, kterou se má řídit, aby tak objevila sama sebe a zlepšila svůj život. Je tam například, že má jít za svým srdcem - tedy doleva. Dojde do restaurace-kavárny, kde se seznámí s milými lidmi, a zjistí, že toto je pro ni to pravé. Nebyla to klasická romantická knížka, i když jiskření mezi hrdinkou a autorem motivačních knih tam je. A nebyla to ani klasická motivační knížka. I když člověk mohl zkoušet řídit se podle rad, které chodily hrdince do emailu. Příjemné čtení.

Martina Lukášková, Eva Francová - Svatojanský lunární kalendář - rady, co dělat v jednotlivých částech roku, bylinky, popis jednotlivých znamení, recepty - knížka toho obsahovala tolik, že jsem zatoužila si ji koupit. Nakonec jsem z knihobotu objednala hned 4 knížky od Evy Francové. Dvě darovala a dvě si nechala. Tak teď vařím podle Kuchařky ze Svatojánu a zatím jsme si na všem pochutnali.

Rosťa Gregor - Šťastná to země - tento rok jsem vytáhla kolo a najednou se mi dostala do rukou knížka o koloputování i s autorovým věnováním. Nechápu, jak se dá během 14 dní objet na kole Československo. Nechápu, jak se po výkonu ve dne člověk vyspí kdesi na lavici. A jak nenastydne, když prší, je vítr a jiná nepohoda. Jak se dá na kole v jednom zápřahu najet 600 km. A jak se dá na kole cestovat Rumunskem nebo Albánií... Rosťa Gregor si se čtenářem povídá a i takový cyklista (necyklista) jako já se začetl, obdivoval, pousmál - a hledal na mapě vesnice a města, kterými projel. Obdiv a hodně zajímavých cest.

Zdeněk Svěrák - Nové povídky - nejvíc se mi líbila hned první povídka Betlémské světlo - psáno z pohledu mentálně zaostalého chlapce, který musel říkat pravdu. V povídce Nákup jsem zas obdivovala, jak autor dokáže popsat pocity z pohledu starší ženy. Většinou vypravěčem byli starší muži a nechyběla sexuální touha, ale vždy jsem byla zvědavá na pointu a vždy se odehrávalo u nás (v povídce Dvojí vidění se zamířilo na chvíli do Švédska). Povídky vyznívaly pravdivě - jako by se (při troše fantazie) mohly skutečně stát.

Ruediger Schache - Tajemství přitažlivosti srdce - nazvala bych to, jak znovu naprogramovat své myšlení, jak otevřít srdce lásce... Řada z nás má v sobě mylné programy, které znemožňují uskutečnit to, co chceme, být s tím, kdo se nám líbí. Jde o to je najít, opravit a uzdravit se láskou. 

Pavel Novák - Polský zápisník - autor je zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku. A doporučuji těm, kdo se ve zkratce a  poutavě chtějí něco o našich sousedech dovědět. Známá místa, trocha historie, lidé. Napsáno v krátkých článcích, doplněno fotografiemi. Je poznat, že autor v Polsku žije, má lidi i místa rád a zajímavě sděluje a vybírá to, co čtenáře zaujme.

Vzpomínky kočičího doktora - Dr.Louis J.Camuti - Jéminkote, kolik že to bylo panu zvěrolékaři, když psal tuto knihu? 85let? A jsem moc ráda, že ji sepsal (vydána v USA v roce 1980). Není jen vtipně psanými příběhy s kočkami a jinými zvířaty (fakt jsem se nahlas smála), je protkána i radami pro majitele koček, a je i odrazem doby, ve které žil. Dr. Camuti byl Ital (už jen kvůli tomu u mě dostává bodíky) působící v New Yorku, u něhož se po šedesátce zjistila alergie na kočky, ale to mu nezabránilo, aby pokračoval v tom, co umí, co ho naplňuje... a pomáhal těm sebevědomým tvořením, kteří dovolili svým páníčkům, aby s nimi žili v jedné domácnosti. Knihu může číst kdokoliv, ale asi jen milovníci koček pochopí :-)

Krásný víkend, ať s knihou nebo bez, a hlavně ve zdraví ☼ ♥