Jako vzduch, co zhluboka dýchám,
jako bratr vítr, sestra vichřice.
Toužebně po tobě vzdychám,
a ty mnou procházíš, až do plíce.
Bez tebe nemůžu se nadechnouti,
bez tebe neslyším šepot stromů,
jen ty přineseš mi růže z pouti,
jen ty zaneseš mě zpátky domů.
Tvůj dech proniká do morku kostí,
laškovně rozcucháváš moje vlasy,
spadané staré podzimní listí,
odvěješ stejně - jako všechny hořké časy.
Škoda, že nejsi lásko vzduchem.
Však stejně jak on chybíš mi.
Vnímala bych tě více sluchem,
kdybys z mého srdce odvál sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)