"Vílo orchideje, co tu říkáš je nesmyslné," povídal vílák rozrazilu. "Všechny víly jsme stejné a jsme přátelské, pomáháme si, nevyvyšujeme se nad sebe..."
"Pche," povídala na to víla orchideje. Vzlétla ke svým květům a začala na ně sypat prášek. Začala říkat básničku:
"Voňte mé krásné květy,..."
Víly netušily, že jim chce provést něco špatného. Růžová víla se dívala na vílu orchideje: "tvoje květina má opravdu..." chtěla říci, tvoje květina má opravdu nádherné květy, ale nedořekla.
Víla orchideje dřív ukončila svou básničku: "...ať usnou uprostřed věty."
A víly usnuly. Teď už nezbývá než čekat, až kouzlo přestane působit.
V knížce čekat, až kouzlo přestane působit
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)