Proč psát blog, který nikdo nečte?

Tak jsem si tak položila otázku, proč psát blog, který nikdo nečte. Návštěvy pomalu mizí... Ne ne, nejsem nevděčná. Jsem opravdu ráda za každou... Komentáře nepřibývají... Mít hospodu, asi ji zavřu :-) By si na sebe nevydělala.

Jenže blog je něco jiného.

Blog je deník. Člověku není zrovna dvakrát do řeči a stejně sedne a něco přidá. Vypovídá se. Z naštvání, radosti, nebo jen přidá nějakou věc, která odpovídá jeho momentální náladě. Nebo se pochlubí tím, co vytvořil, co zažil, co viděl. Vypíše druhým své názory.

Blog je o lidech. Ráda si čtu cizí blogy. Překvapí mě, jaké myšlenky mají někteří náctiletí. S jakým nadhledem dokáží někteří lidé psát. Někteří rozesmějí, jiní šokují a někteří píšou jen tak ze života. Někde články nepřibývají, někde je každý den něco nového. A jaké krásné fotografie nebo malované obrázky jsem tu už objevila... baví mě poznávat lidi prostřednictvím jejich blogů.

Blog je závazek. Člověku se nechce, ale když už ho jednou začal psát, tak si říká, přece nepřestanu. A zvlášť ne kvůli takové hlouposti, že není navštěvován. Třeba jednou bude, doufá... A co když mě zrovna někdo čte, a divil by se, že tak najednou je blog zrušen.

Blog nežere peníze. Jediné, co do blogu člověk investuje, je čas. Pro někoho jsou možná čas peníze a nechce čas dávat do blogu - ale takový s tím ani nezačne.

Blog se nekazí. I když ho budete mít hodně dlouho, i když nebudete pokračovat, pořád vše zůstane tak, jak je. V naší proměnlivé době. A je tu ještě naděje, že blog je jako víno. Zraje. Dotváří se. Vyvíjí, stejně jako ten, kdo ho píše.

A abych shrnula toto vše - blog je pro radost. Pokud je psán s radostí, budete se k němu rádi vracet. A budou se k němu rádi vracet i druzí. Jako jsem se já vrátila k tomuto článku. O dvanáct hodin později. A musela si přiznat, že těch návštěv nebylo tak málo, a že vlastně záleží na úhlu pohledu.

A v té souvislosti mě napadlo rozčilování mojí dcery: "Ty pastelky není kam dát, proč jsme tak chudí, že si nekoupíme větší krabici." Moje odpověď: "Protože jsme tak bohatí, že jsme si nakoupili tolik pastelek, že se nám do té původní krabice už nevejdou."

Takže možná máte taky pocit, že píšete blog, který nikdo nečte. Ale možná, je to trochu jinak. A píšete vlastně svůj úžasný blog, který (když to nevzdáte a nesmažete) bude jakýmsi vaším deníčkem, průřezem kousku života. I když třeba máte už tolik napsaných článků, že to není kam dát, narozdíl od komentářů pod články :-)

On totiž ten blog má ještě jednu výhodu nebo nevýhodu. Blog je veřejný. Kdokoliv se může zastavit. Kdykoliv se připojit a články si přečíst. A pak třeba objevíte mezi těmi, kdo přijdou, blogové přátele. Lidi, kteří mají podobné názory, s kterými se začnete navzájem navštěvovat (na blogu), s kterými si popovídáte (v komentářích), a s kterými vám bude fajn, i když na ulici byste si netroufli prohodit ani slovo.

Moje důvody pro psaní blogu. Možná jich není moc. Možná jich není málo. Pro mě jsou důležité. A protože jsou, tak nemažu a dál píši blog, který... možná právě nyní... někdo čte.

6.6.2015 - počet celkových návštěv dalo rok mého narození .-) Děkuji všem za návštěvu.