"Klárko, Klárko," slyším volání. "Musíš nám pomoc, musíš pomoc všem lidem, potřebujeme tě." Co se mi to zdá? "Najdi ten klíč." Probudila jsem se. Koukám do světla. Nebo nekoukám na nic. Co se to děje? Bolí mě tělo. V noci i ve dne. Co se to děje? "Plav." V tomhle cizím světě. V nemocnici, nebo kde to jsem. Není tu voda a nemám kam plavat. Plav. Kam? Myslím na ty roury, o kterých se mi zdálo. Těmi jsem se dostala pod hladinu moře? To je nesmysl. "Nemysli na nic, nemysli na nic.... spi." Já přece spím. Nebo sním? Sama nevím.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Víš, možná jsi měla včera ještě chmury, a záblo na těle a studila tě tvoje přání, a v součtu pozitiv ti vycházely samé nuly, a pak otevřeš o... -
Děti zahájily sice školní rok, ale bojí se zakašlat nebo kýchnout, aby nebyly poslány domů (kupodivu málokteré toho využije a chce být doma,... -
Venku už to začíná kvést, a tak jsem si vytvořila i pár kytiček z vlny. Návody tří kytiček jsou převzaty z Krásné bydlení , kde najdete ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)