"Klárko, Klárko," slyším volání. "Musíš nám pomoc, musíš pomoc všem lidem, potřebujeme tě." Co se mi to zdá? "Najdi ten klíč." Probudila jsem se. Koukám do světla. Nebo nekoukám na nic. Co se to děje? Bolí mě tělo. V noci i ve dne. Co se to děje? "Plav." V tomhle cizím světě. V nemocnici, nebo kde to jsem. Není tu voda a nemám kam plavat. Plav. Kam? Myslím na ty roury, o kterých se mi zdálo. Těmi jsem se dostala pod hladinu moře? To je nesmysl. "Nemysli na nic, nemysli na nic.... spi." Já přece spím. Nebo sním? Sama nevím.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Kdysi jsem pletla ponožtičky pro nedonošence na dvou jehlicích. Ale to bylo razdva hotové a miminka také nikam neťapkají. Jinak mi přišlo zb... -
Chtěla bych se s vámi podělit o podzimní tvoření, věneček z pistácií a růže z listí. (Na růže z listí jsem tu dávala loni i obrázkový návod... -
.JPG)
Slunce má ještě příchuť prázdnin, však na ramenou taška tlačí. Nechce se sedět tiše za zdmi. A písemkami tě straší. V myšlenkách běháš s kam...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)