Andělé

Mám ráda zázraky. Zjednodušují a zpříjemňují život. A mám ráda lidi, kteří takové zázraky přináší. Děkuji všem těmto "andělům". Stačí se dívat kolem sebe, a uvidíte jich také spoustu.

Například jsme si jednou dělali výlet na kole s dcerou. Říkala jsem jí, že se zastavíme na zmrzlinu, ale nevěděla jsem, v kolik zavírají a ani jak dlouho nám cesta na kole bude vlastně trvat. Když jsme zastavili u cukrárny, zjistila jsem, že už je po zavírací době, ale vzala jsem za kliku. A zázrak - bylo otevřeno. Děkuji paní, že zrovna ten den zůstala v práci déle a dostali jsme skvělou zmrzlinu. Ten den mi s koly pomohli další andělé do vlaku. Neznámí lidé, kteří jeli zrovna ze stejné zastávky, ačkoliv většinou tam nikdo nenastupuje.

Další zázrak se stal, když jsme se potřebovali dostat v Praze na vlak. Kamarádka nám popsala cestu, ale byla výluka tramvají, začaly padat kroupy, lít jako z konve, tak jsme vlezli do prvního autobusu s tím, že něco vymyslím. Ale netušila jsem co. Najednou si přede mě přisedla blondýnka, a začala si se mnou povídat. Nebývá to zvykem, aby v pražských hromadných prostředcích se neznámí lidé dávali spolu do řeči, ale ona byla ten anděl, který mi přišel do cesty. Měla společnou cestu až k metru, a tam už jsem se neztratila.

Další anděl mi zaplatil lístek. Ne, že bych neměla peníze, ale měla jsem bohužel jen bankovky, a průvodčí zrovna neměl zpátky. Najednou se pán proti mně nabídl, že mi ty peníze daruje. Jedná se o pár korun, ale pan průvodčí mě zrovna tak mohl vysadit a čekej si na další vlak, až si rozměníš. Prostě zázrak. Děkuji.

Takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. A opravdu ze srdce děkuji všem, kteří mi pomohli. A jako zázrakem mi vyřešili nějaký problém, který jsem měla. Těch andělů, kteří mi pomohli je opravdu hodně.

Jsou úžasné ty zázraky, kdy se druzí stávají anděli. A i když nemají křídla, nabídnou nám něco úžasného. Něco, co právě v daném okamžiku potřebujeme. Nebraňme se zázrakům a s vděčností je přijímejme. Třeba příště budeme právě my těmi anděli, kteří druhým přinesou zázrak.

PS: Tento článek má pokračování. Dnes jsem pomohla jedné paní s berlemi. Sama přišla, jestli bych jí nepomohla dát batůžek na záda. Ráda jsem pomohla. Jen mě zarazila, že se ptala, jestli mi to nevadí. Nevadí. I když ze stejné obavy, že by jí to vadilo, jsem se sama nenabídla. Jaké máte vy zkušenosti s pomocí? Pomáháte rádi? A nebojíte se požádat o pomoc?