Roste jako z vody

Slavím první pěstitelské úspěchy. Konečně zapršelo a konečně mi vyrostla na zahrádce tráva. Je tedy taková slabounká, větřík by jí odfoukl a víc vody vyplavilo, ale chodím se na ní dívat a povytahuji ji očima. Hurá, hurá, zadařilo se.

Jak zapršelo, všechno začalo růst bleskovou rychlostí. A samozřejmě nejlíp se daří plevelu. Včera jsem vytrhávala lebedu. Tu poznám. Je to jak kdybych ji nasázela na celý pozemek a pěkně hustě vedle sebe. Pak jsem objevila ještě jeden plevel, a pěkně narostlý. Tak jsem zarvala a dole objevila hlízy, které jsem zasadila na začátku jara. Promiň, jiřinko. Honem jsem zahrabala zpátky a doufám, že to přežije.

Jenže jsem měla za chvíli nohy jak jožin z bažin, obalené od hlíny, a protože jsem si nechtěla všechnu hlínu z pozemku odnést na botách, tak jsem vytrhávání plevele nechala na příště.

Zasadila jsem slunečnici, kterou jsme dostali loni v planetáriu v Brně. V zimě jsem ji nenasypala ptákům do krmítka, tak teď putovala do země a ptáčci se můžou těšit na úrodu. Taky jsem nakoupila nějaká semínka, která můžu zasázet ještě v červnu - ředkvičky, salát, kedlubnu.

Neodolala jsem japonské myrtě, i když nesnáší mrazy, levanduli, hortenzii a máme tam ještě vanilku. Tu dostala moje dcera. Pan prodavač byl z dcery nadšený a ptal se, co jí dávám do pití, že je tak natěšená na kytičky. Pane prodavači nic, to je jen zděděná láska k zahradě. :-)