Dva studenti

Dva studenti na lavičkách.

Je nám už víc než -náct let.

Něco je skryto v našich víčkách,

něco, co nedá se vyprávět.

Dva studenti ruku v ruce,

i když si každý kráčí vlastně sám,

hledáme jehlu ve své kupce,

odevzdaný k nesmyslným hrám.

Dva studenti, jak to říci,

život nás učí každým dnem,

i když ve znamení nejsme býci,

tvrdohlavě jdem si za svým snem.

Dva studenti, které život míjí,

a občas nás bolestí donutí,

vzít do svých dlaní krátkou chvíli,

být vděčný za to kopnutí.

Dva studenti, kteří občas ženou,

a neví, že čas má jiný řád,

že věci se bez nás stále dějou,

a nejvíc je vždycky druhým dát.