Skládanka

Skládanka uvnitř tvého já,

zapomenutá lidská pohoda,

voláš ji k sobě, snažně ji prosíš,

zavřené poupě tajně rosíš,

kéž by se otevřelo.

Pro tichý smutek hledáš slova,

bolesti ptáš se na radost,

ztracená v krůpějích rosy,

které nosí k tobě černí kosi,

se žlutým zobákem.

Zármutek, bolest, mlhový opar,

zůstal zde závoj, přikryl tě.

Zvedám ho pomalu,

aby slunce nespálilo tváře,

co hoří, to, co v duši zbylo

z čekání a touhy.