Jak hluboké je zrcadlo, v němž se odrážejí slzy?
Jak hluše zní věty, co mě všechno mrzí.
Jak zavřít oči, které se nedívají?
A odpovědět těm, co se na tě ptají.
Jak líbat tvář, co se už neusmívá?
Jak smířit se, že tak to někdy bývá.
Jak hluboká je bolest a těžké procitnutí,...
Jak zase dělat věci s chutí?
Jak doufat, věřit, smát se, žít,
když nejde za tebou už nyní jít.
A přesto. Rána dál se nezastaví,
za oknem pták svou píseň zpívá,
vítr ty tváře, jak ty hladí,
a tvé děti anděl stále hlídá.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)