Červenec

Tento měsíc jsem si vzpomněla na předpověď k tomuto roku čínské myši (krysy). Tvrdě pracovat, ale i odpočívat, meditovat, uklízet venku i v sobě, setkávat se u kovových konvic na čaj nebo na kafe a povídat si… (Kdo by si chtěl připomenout předpověď 2020). Listuji diářem a mám pocit, že v červenci bylo nějak všechno, co mohlo být.

Červen byl pro mě hodně náročný. Hlavně na psychiku. Takže jak jinak zahájit červenec než ulehnutím do postele. A postupně to, co se stalo, strávit. A dát si na to čas a volno.

A i třeba procházku o samotě na místo, kde to mám ráda. I když tentokrát jsem v touze objevovat, trochu zabloudila a v návalu šílenství, já se z těch hlubokých lesů nedostanu a sežerou mě divoká prasata, to měla i s adrenalinem. Snažila jsem jít po cestě zpět a zahnout tam, kde jsem zahla… A zajímavé je, že cesta zpět, i když je stejná jako cesta tam, je vlastně úplně jiná. Tápala jsem, nic nepoznávala,… ale jsem tady :-)

Prázdninovou dovolenou s dcerou v Litoměřicích jsme si obě moc užily. Krásná dovolená plná příjemných lidí. Napsala jsem toho o ní ažaž, ale nějak nešlo zkrátit. Moc budeme vzpomínat na všechny hezké chvíle, zajímavá místa a skvělé lidi.

Jako blesk z čistého nebe (i když všichni víme, že i na ten blesk se musí nahromadit částice s kladným a záporným nábojem) přišel konec blog.cz. S odstupem času myslím, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Delší dobu to tam nefungovalo, člověka to občas štvalo, ale ten konečný krok udělat nechtěl… Tak to blog vyřešil po svém. Nejde udělat změna, tak to zrušíme. Jen myslím, že měsíc na přesídlení je hodně krátká doba – zvlášť v době dovolených.

A je to takové zvláštní, že jsem z toho měla nějaký pocit „sounáležitosti“, snahy vzájemné pomoci,… (děkuji  Marija). Objevila jsem tu krásné blogy a milé blogerky, které jsem neznala. A objevila jsem i ty, kteří na blogu byli a přitom jsme se nepotkali. Ovládání mi už nepřijde tak strašně těžké a dokonce přívětivější než na blogu…Zvykla jsem si rychle. A za to i děkuji nejen těm, kteří se přesunuli tak jako já, ale i stávajícím blogerkám. Zúčastnila jsem se výzvy slunečnice a teď zkouším výzvu Vendy W (pracuji na tom, pracuji a moc mě to baví, i když náročné vymyslet a vyfotit). Děkuji moc.

Utratila jsem také penízky za dětskou radost. Pro tu starší oblečení, které si koupila na výletu s kamarádkou, pro ta malá prťata kolotoče. Není nad to vidět, že jsou děti šťastné.
Otevírám se také světu. Ukázala jsem kamarádkám fotoknihu z fotek naší krajiny, a i když jsem ve fotolabu v soutěži nevyhrála, dostalo se mi od kamarádek ocenění. On člověk nemusí hned být na těch stupních vítězů (i když vyhrát ten vysněný foťák by se hodilo) :-) Přiznávám, že byli lepší .-) Ale stačí přece, když člověk dělá věci, které mu přináší radost a možná i druhé potěší.

Něco jsem dokončila. A něco nového se opět přede mnou otevírá. Začala jsem uklízet skříně a vzniklo z toho vyklízení pokojíku dcery a přendavání věcí a… uvidíme, kdy napíši, je hotov nový pokojík pro slečnu.

Přeji vám krásný srpen, ať ještě nachytáme trošku toho tepla a sluníčka. Užijeme s dětmi (i bez dětí) prázdnin. A ať je prostě fajn.