Myslím,
že by se spousta lidí divila, jak si dvě „holky“ dokáží
úsporně sbalit na čtyři dny do města, když se se vším musí
tahat samy vlakem. Měly jsme jen dva malé batohy a kabelku. A měly
jsme všechno potřebné, včetně power banky, náhradních bot i ručníků
:-) Vytiskla
jsem si mapu, nastudovala možnosti výletů. A jelo se. (Pro jistotu
jsem dceři zamlčela, že toho přestupování bude víc, protože
na trase je výluka.) :-)
Ale ta moje slečna nebrblala, nesla si
svůj batoh a vypadala dokonce spokojeně. A ta radost z výletu
(později už neskrývaná) jí vydržela celý pobyt.
Už
když jsme v Litoměřicích vystoupily na pěkném opraveném
nádraží, vydaly se cestou podle mapy, nabízeli nám lidé pomoc.
„Kam potřebujete? Poradíme.“ Vždycky s úsměvem, dobrou vůlí…
Navštívily jsme hrad. I když těžko hledaly vchod a dozvěděly jsme se, jak
dovnitř, až na informacích na náměstí – prostě skutečně nedobytný. Takže vchod do hradu je
z druhé strany a přes kulturní centrum. Na hradě je expozice
vína. Malá, ale příjemná. Vyblbly jsme se u skládání
puzzle, ozvěny i odhánění špačků (na počítači, a moc nám
to nešlo, takže špačci nám vyplenili vinohrad). Paní byla
dokonce tak hodná, že nám nabídla, že nás vezme do kaple.
Bohužel jsem odmítla, z cesty jsem byla hodně unavená a s
náladou, nebudeme víc otravovat. V kapli se prý modlil i Karel IV.
Opět jsme s batohy šly na náměstí, v jednom knihkupectví jsme si koupily knížku a opět příjemná paní prodavačka, která nám radila, jak se dostaneme do hotelu. A to už byl čas, kdy jsme se mohly v hotelu nahlásit, odhodit batohy, převléci se do letního (protože sluníčko pálilo) a opět se vydat do města.
(Jen ta auta na náměstí kazila dojem, lepší by byly kočáry :-)
Navštívily
jsme muzeum papíru. Milá paní, vyprávěla nejen o papíru,
povídala si s námi, dala nám čas (protože když už někde jsme,
tak si musíme všechno přečíst, aby nám nic neuniklo), a
samozřejmě jsme si vyrobily i ten papír. (Na fotografii městské hradby s baštou, muzeum by bylo na fotce dál vpravo. Nějak nevyfoceno.)
Pak
už jsme jen vzaly útokem cukrárnu, pizzerii, toulaly se po náměstí
a šly spát. (Na fotce kostel Všech svatých focen z cukrárny s výbornými dortíky.)
Další
den následovalo Vlastivědné muzeum s výstavou sošek Panny Marie.
V muzeu je expozice věnovaná historii Litoměřic, ale není to
nijak rozsáhlé a popisků nebylo tolik, možná bych i jich brala
víc, protože mě (a dceru) Litoměřice začaly zajímat. Úsměvné je, že
muzeum je v budově bývalé radnice. A když budova začala chátrat,
nebyly peníze na opravu, tak se radní prostě přesunuli jinak…
Dnes jsou ale všechny domy na náměstí, včetně tohoto muzea s věžičkou, krásně
opravené.
Z
muzea jsme šly s průvodcem do Máchovy světničky. A nemůžu říct
jinak, než díky, díky moc. Za vstupné 150,- korun s námi prošel
náměstí a Máchovy schody, ukázal zajímavá místa (včetně cukrárny), poutavě
vyprávěl nejen o Máchovi.
(Věž je u katedrály svatého Štěpána, ještě tu o tom místě bude napsáno).
Spoustu věcí jsem nevěděla a dcera
si poctivě dělala doplňovačku o Máchovi (však se jí to bude do
školy hodit). Moc mě mrzí, že jsem nedala nějaké to dížko.
Tak alespoň takto poděkování skvělému panu průvodci. (Dva pokojíky Karla Hynka Máchy po schodech nahoru a výhled z okna na druhou stranu - tehdy ovšem neviděl ta auta a železnici).
Po
obídku jsme se vydaly do Terezína. Nedošly jsme. Ale procházka by to byla určitě moc hezká, kolem řeky Ohře… Potkaly jsme cyklisty, rybáře i kluky, co se šli vykoupat. Na nás to ale bylo moc, ve vedru, po obědě… raději jsme se vrátily odpočívat na pokoj.
A vyrazily jsme odpoledne do parku Václava Havla. Tam následovalo velké focení. Obě jsme hledaly ty správné úhly pohledu, abychom zachytily krásu, klid a pohodu. A opět jsme se setkaly s tím, že jedna paní, která odpočívala na lavičce u rybníčku, se sama zvedla, abychom si mohly udělat fotku bez ní. Děkuji a omlouváme se za vyrušení.
(V bílé věži jezuitské hvězdárny je galerie loutek, ale na to byla dcera prý už moc velká)
Když jsme se dost pokochaly, vzaly jsme to cestou dolů po schodech a naopak zas nahoru a "vyšplhaly" jsme se na Dómský pahorek. Na Dómském náměstí je přístupná věž u katedrály svatého Štěpána, kdo má zájem podívat se z vížky (nebo z výšky). Na Dómském náměstí je toho mnoho významného, včetně litoměřického biskupství. My přišly navečer, takže bez turistů, stromy, zeleň, stavby, které vyprávějí, až na mě dýchla jakási posvátnost místa.
A jak se odměnit za celý den? Přece návštěvou cukrárny, Káva s párou. Neuvěřitelně příjemná
obsluha. Ano, to jsem byla já, co zoufale seděla, chtěla si
objednat horký čaj a přitom byla vyřízená ze sluníčka. Děkuji
za trpělivost. Čaj i zákusek byl výborný!
(U cukrárny jsou zmenšeniny snad všech významných budov v Litoměřicích.)
Opět
jsme dělaly fotky květin i lokomotivy a jeden pán, který právě
kouřil a nějak vadil záběru, navrhl, že bude dělat, že kouř
jde z komína. Nakonec za lokomotivu teda nevlezl, a fotku mám jen v mobilu, který mi nefotí zrovna kvalitně... ale i tak, nejsou
lidé v Litoměřicích skvělí?
Další
den bylo od rána zataženo. Jakoby počasí vědělo, kam se
chystáme. Terezín. Jely jsme autobusem tam i zpět. A nebudu ani
moc psát, protože by to člověk měl zažít. Jednou v životě.
To stačí. Všude spousta turistů, ale i tak je to místo utrpení
a bolesti. Nebylo tam dobře ani mně, ani dceři. Rychle jsme to
prošly, četly toho jen málo, trošku jsem vyprávěla, co jsem si
pamatovala o Protektorátu, o válce… Smutné. Hodně smutné. (Nemám na to sem dávat ten klasický obrázek kříže s hroby, nic nepopírám, jen životy člověk nevrátí, vzpomínat bude stále, jde o pietu místa... dávám prostě úplně jiné fotky).
Navštívily jsme na druhém konci Terezína expozici o vzniku Terezínské pevnosti. To ještě měla
sloužit k obraně. Obdivuji Marii Terezii. Povídání o ní, o
jejím synovi, o pevnosti, která byla vystavěna během 10 let (je
to vůbec možné), o obranném systému (fakt dokonalé). Šly jsme
i do podzemních chodeb se svíčkou v ruce. Raději nemyslet na to,
že by světlo zhaslo nebo tu byl zatoulaný granát… nebo se nám
ztratil průvodce. Z té spleti chodeb by se člověk sám nevymotal. (Na první fotce je ještě světlo, ty tmavé chodby fotit nešly a hlavně jsem si hlídala svíčku, aby nezhasla.)
Zajímavé, ale té temtoty bylo dost. Co
takhle jiskřivé sklo? V Litoměřicích je Muzeum Křišťálového
doteku. Některé osobnosti daly svou ruku k vytvoření její kopie
ze skla. Dotýkat se Karla Gotta, Jaromíra Jágra, Arnošta Lustiga,
Ringo Star, Anastacia, Václava Havla… (mohla bych pokračovat
hodně dlouho). Myslím, že každý si v této záplavě
křišťálových rukou vybere toho svého oblíbence, u kterého
pocítí wow, tak tohle je jeho ruka s čárami života, s
prohlubněmi, s mozoly… Krásné, co vše se dá vyrobit ze skla. A
poděkování „majitelům“, že nás provedli, neošidili o žádný
příběh, i když jsme přišli už pozdě a byli jsme vlastně jen
dvě. Tímto jim dělám reklamu, navštivte muzeum Křišťálového
doteku a obdivujte práci jejich syna (pro jistotu se ale dopředu objednejte). (A můžete hádat čí ruku se mi podařilo trošku vyfotit, ono zkuste si fotit sklo).
Je
libo wafli? Skutečně za hodně peněz, ale přesně podle chuti? A
hlavně udělaná skvělou servírkou, které nevadilo, když jsme
těsně před přípravou změnily ingredience. Naopak s
úsměvem pochopila, že chutě se mění.
A
co takhle ještě jednu cukrárnu? Dělají výborné zákusky a
dorty na zakázku. A dělají i výborné kafe. Dcera měla chuť na
frappé. Jenže, co je to podle ní frappé – nakonec se dohodla s
paní cukrářkou. A hlavně šlehačku. A fakt jsem to ještě
nezažila. Dostala za 10 korun šlehačku a „až upiješ, tak ti
ještě přidám“. Ne, nějaká šizená, ale krásně hutná,
chutná, prostě ta pravá šlehačka. (Opět nemám vyfoceno, prostě jsme si vychutnávaly. Ale tak některé věci můžou zůstat tajemstvím, třeba navnadí k návštěvě cukrárny i Litoměřic.)
(Jestli se nemýlím, tak je to cukrárna L.Hlaváčová, prostě kousek od kruháku a od nádraží, od této stavby, což se přiznám, že nevím, co je.)
A
tím vlastně mé povídání končím. Nebyly jsme v Severočeské galerii výtvarného umění, v kostelech, v klášterních vinných sklepích, nebyly jsme ani na
rozhledně na Mostné hoře, na Radobýlu… Je ještě
tolik míst.
Ale
zažily jsme dovolenou, která nás bavila, něco jsme se dozvěděly,
něco jsme zažily, něco si vychutnaly… a hlavně i dcera zjistila:
V České republice je krásně!
Nádherná reportáž a opravdu mají Litoměřice co nabídnout.Je to vidět na tvých fotkách.V Litoměřicích jsme sice bylim,ale jenom fofrem,více jsme se zaměřili na Úštěk při jednom našem cestování po Čechách.Terezín je smutné místo a každý by ho měl navštívit,aby lidé na minulost nezapomínali.
OdpovědětVymazatJsi šikovná,vypravit se dvě děvčata na pár dnů někam sama.Ale taky jsem jezdila pár let sama na dovolené s vnoučaty.Ale na místo nás vždy odvezli autem.
Měj hezké dny
Jitko, děkuji. Litoměřice mě příjemně překvapily. Vybrala jsem je, i že je nemáme zas tak daleko a dostaneme se tam vlakem (asi 5hodin cesty) :) A dcera je rozumná a dokázala by si i poradit, kdyby něco. Já obdivuji zas babičky, co vyrazí vy výlet s vnoučaty.
VymazatTak to jste si s dcerou opravdu užily. Opravdu mají co nabídnout, díky za reportáž, dobrý tip na výlet. Nemáme to daleko, zdravím ☺☺☺
OdpovědětVymazatAhoj Evko, myslím, že každý si tam vybere, turistů je tam teď málo a ani cenově to nebyla zas až taková hrůza. To třeba do Terezína bylo vstupné dost.
VymazatKrásná reportáž, přečetla jsem jedním dechem. Nikdy jsem v Litoměřicích nebyla, netušila jsem že je tam tak krásně . Všechno je moc zajímavé , hlavně mě zaujalo muzeum Křišťálového doteku (a cukrárny, samozřejmě :-))
OdpovědětVymazatRůženko, ty cukrárny jsou tam opravdu moc fajn .-) V té poslední se nedá sedět venku, ale zas cukrářka ochotná a zákusky výborné. Muzeu Kř.doteku měly vždy plno (autobusy turistů i zahraničních), když jsme šly okolo, tak je lepší se objednat dopředu... Škoda, že to máte daleko... Děkuji ti za milý komentář a krásný den.
VymazatDíky za moc hezkou reportáž z míst, kde už jsem dlouho nebyla. Měj pěkné i další dny.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, slunečnice, a krásné prázdninové dny.
VymazatLitoměřice mám za rohem a naprosto souhlasím úplně ve všem.
OdpovědětVymazatJednak je to krásné malé město s příjemnou atmosférou, parádní náměstí a ještě tam je vždy přestávka na cestě lodí po Portě Bohemice. Mám to tam ráda a dvakrát do roka tam jezdím na Zahradu Čech.
A že jsou tam báječní lidé ? Jsou, jezdím z Ústí do Litoměřic na veterinu a neměnila bych.
Prožily jste opravdu parádní dovolenou a ze srdce vám jí přeji.
Tak děvčata, krásné další letní dny.
Děkuji, blondýnko. Jsem ráda, že souhlasíš, a také se ti to tam líbí. Zahrada čech býval pojem, prý to tam upadlo, když zvedli nájem za stánek, tak to našim už nestojí za to jezdit tak daleko...Ale dřív bývalo auto při cestě zpět plně naloženo kytkami.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMoc příjemná dovolená, a moc pěkně jsi to tu ,,rozbalila,,.
OdpovědětVymazatObdivuji, co všechno jste stihly. Znám Litoměřice dobře a ještě tam určitě mockrát pojedu, nemám to daleko, těší mne, když toto jedno z nejstarších měst v ČR lidé objevují.
Pobavilo mne, že u kavárny Káva s párou chtěl nějaký pán dělat kouř z komína vláčku.
A víš, že je v Lito pomník J.Cimrmana?
Fotky i popisky jsou moc pěkné, o Terezínu mám stejnou zkušenost, udělalo se mi tam moc zle.U domu, kde byly shromážděné děti odebrané svým mámám.
Každopádně dík za tuto reportáž. Své dceři jsi věnovala to nejcenější - čas.
Jiřina z N.
OdpovědětS
Nu, trošku dlouhé, ale ono toho bylo hodně a byla jsem plná nadšení. O pomníku nevím. Ono je určitě víc zajímavých míst, ale my jsme to měly hlavně na pohodu a vzájemně si vyhověly v tom, co bychom rády. A to je nejdůležitější. A jak jsi napsala, ten čas s druhým. Děkuji moc za milý komentář.
VymazatNa náměstích mám nejradši cukrárny a výčepy.
OdpovědětVymazatI cukrárny? To překvapuješ .-) Ale po takovém horkém dni si dát vychlazené pivko .-) Chápu.
VymazatV Litoměřicích jsem byla jen jednou - kdysi na Zahradě Čech. Tenkrát na prohlídku města čas nezbyl.
OdpovědětVymazatTakže jsem se moc ráda prostřednictvím Tvých fotek městem prošla a vzala na vědomí, že je to pěkné město.
Hezký den!
Hanka
Ahoj Hani, tak to mě těší, že se prohlídka líbila .-) Stojí za to si ho projít, a třeba i v té cukrárně posedět .-) Také hezký den
VymazatLitoměřice jsou město, kde jsem nikdy nebyla a moc mě to tam láká!
OdpovědětVymazatTakže děkuji za tu skvělou exkurzi i všechny typy. Snad to jednou vyjde!
Přeji příjemný den, Helena
Helo, určitě se tam vydejte, když budete mít možnost. Je to takové přívětivé město. Měj se hezky a děkuji za komentář.
VymazatLitoměřice jsou moc hezké město. také jsme jej nejednou prošli a vždy se mi tam líbilo.
OdpovědětVymazatJaro, těší mě, že to také tak s Litoměřicemi máte. Tak ať nacházíte nadále příjemná místa.
Vymazat