Kameny a kamínky - výzva slunečnice

Kameny a kamínky. Krásné téma od slunečnice. Nevím, kde začít a tak začnu básničkou, napsala jsem ji někdy před deseti lety, ale toto téma mi ji připomnělo:

Srdíčka ze skla, vybroušené,

stačí si vybrat, které z nich.

Na chvíli srdce zapomene,

čím vykoupen je každý hřích.

Mám také jedno, je z kamene,

možná mi nikdo nevěří,

to mi vždy váhou připomene,

co vážné je a co pápěří.

Přátelství, to je těžké.

I práce, co si druzí dají.

Někdy se věci zdají běžné,

jindy se ve sny rozehrají.

To jsem měla ještě jen jedno kamenné srdíčko (z těch, co jsou na fotce dole). Darovala mi ho kamarádka ke svatbě. Krásný a milý svatební dar. Jenže následoval rozvod. Toto srdíčko jsem pak dala dalšímu příteli, kterého jsem měla moc ráda. Mám ho zpět. Daroval mi ho jeho syn, který netušil, že je ode mě. 

Kupované malované kamínky a srdíčka dávám dál, pokud cítím, že druhého potěší .-) Ale uprostřed těchto srdíček je jeden kamínek, který nedám. Je na něm namalované srdíčko od dcery a z druhé strany napsáno pro mamku. Mám vzpomínku na den, kdy bylo venku hezky, našly jsme kamínky a pak jsem společně na ně malovaly, co nás napadlo. Umělecká díla? Hlavně ta radost při tvoření.

Dcera kamínky miluje. A když jsme na nějakém výletě, ve stánku, v muzeu, poprosí o kamínek. Už nevím, odkud jsou, ale jsou z výletů a vybrány jejím srdcem. Takové, které se líbily jí. Zatím je mám v misce, kterou vyrobila na keramice. Ale jsou její, tak možná někam s ní poputují.

Můj děda má rád kameny. A občas mi nějaký ten kámen přibyde na zahrádce v části, kde mám sukulenty. Jen se pousměji, že mi tím chtěl určitě udělat radost. Takový tajný dárek. Když jsme byli na dovolené u moře, sbíral s vnučkou kamínky z pláže. Mušle nebyly, ale ty kamínky z moře a z pláže pořád tahali na pokoj, přebírali, nechtěli se žádného vzdát a vypadalo to, že budeme na letišti připlácet za váhu kufru. Ale nedivím se jim. Jsou opravdu nádherné. (Na fotce jen část z nich.)

Já jsem se spokojila s tím, že jsem si kamínky kreslila. Na lehátku, vnímat slunce, poslouchat moře a kreslit kamínky. Úžasný relax. A mám zas příhodu, že mě viděl jeden starší Ital, tak chválil. Tak jsem se snažila italsky říct, jak mám ráda Itálii... nu, zasmáli jsme se, protože nevěděl, jestli chci říct, že Itálii nebo Italy. Tak jsem to shrnula, že oboje dvoje.

Z Itálie také pochází první náramek, který jsem si koupila. Nenosím šperky, zlato, stříbro, drahé kamení - vlastně to kamení ano. Mám ráda náramky. Černé korálky jsou prý z Etny. Další náramek je koupený na společném výletu s kamarádkami v Čechách. A poslední křišťálový z letošní dovolené s dcerou. Někdo si vozí turistické známky, já investuji do náramků, kterými se mohu zdobit a které mi připomenou krásné chvíle.

Kamínky můžou být obyčejné, sebrané v přírodě, malované i broušené. Ale myslím, že nás všechny moc potěší. A zvlášť, když je dostaneme jako dárek nebo jsou spojeny s nějakou milou vzpomínkou.