sobota 29. srpna 2020

A zase ty peníze

Proč jsme tak chudí, že nemůžeme dát za soukromou školu měsíčně 7tisíc? Proč si na výlety bereme svačiny, když se všude dá něco koupit? Proč si nemůžu koupit knížku a mám si ji půjčit v knihovně? Proč pořád tak šetříme?
Dcera není nevděčná. Ani nevyhazuje peníze za zbytečnosti. Jen ji prostě některé věci vrtají hlavou. Jako jí v dětství nešlo do hlavy, proč ona dostala od Ježíška tolik dárků, zatímco její kamarádka jen jeden, když přece byla také moc hodná…
Nejsme chudí. Mám za sebou vysokou - ekonomku. Ale teď jsem ráda, když můžu pracovat. Když jsem jednou zkoušela sílu přání, přála jsem si měsíční příjem celkem na účet 40tisíc. Bylo to něco daleko za hranicí, něco nepředstavitelného. Prostě jen taková zkouška, jestli ta přání vychází. A skutečně se mi to ten měsíc stalo. Nevím, jak se to povedlo, ty peníze se vzaly z různých míst (všechno legálně), ale nějak nemám odvahu si to přát nadále. Zdraví, pohoda, je pro mě nějak stále důležitější. A zatím nemám tu mysl otevřenou na víc peněz :-)
Vidím lidi, kteří mají mnohem a mnohem méně. A maminky, které nevědí, jak výdaje do školy zvládnou. Vím, že existují lidé, kteří přispívají na obědy zadarmo pro znevýhodněné děti. Učebnice děti stále dostávají (kromě některých placených). Spoustu se toho dá sehnat se slevou nebo darem od maminek se staršími dětmi (aktovka, oblečení…), ale i tak škola bývá výdaj. Zvlášť, když rodiče chtějí dopřát dětem i placené kroužky. A jak děti rostou, začnou být rodiče pod stále větším tlakem. Protože být ve třídě přijímán, k tomu potřebuje jejich dítě tenhle mobil a tohle značkové oblečení…
Díky Covidu jsme ušetřily. Příjmů bylo méně, ale bylo méně i výdajů. Nebylo kde utrácet a ani důvod. Ale teď s novým školním rokem se zas začalo objevovat, co všechno je potřeba koupit. Dcera dostává kapesné, ale platí z něj vše i třeba učebnice a když přijde, že potřebuje něco navíc, otevřu peněženku a ty peníze jí dám. Zjistila jsem, že mi tento systém nevyhovuje. Takže příjmy a výdaje v praxi - obálková metoda, kdy se peníze vezmou na to, co je napsané na obálce. Obálka nutné společné výdaje (jídlo, drogérka, doprava, škola) a pro mě a pro dceru, pro každou jedna obálka se stejnou částkou. Rozhodla jsem se právě pro obálku na soukromé výdaje pro mě a pro dceru, každou zvlášť. Ať obě máme možnost po libosti a bez kontroly té druhé vyčerpat si obálku, nebo si ušetřit na to, co chceme. Protože spoustu maminek to má tak, že dětem ty peníze dá, ale na sebe zapomíná. A já nejsem jiná. Pro sebe si nekoupím, boty, kosmetika, já to nepotřebuji, ale dcera potřebuje tohle a tamto. Jenže tohle myslím, že je mylné. Když po zaplacení nutného (a po odečtení částky na spoření na horší časy) zbývají nějaké peníze, rodič by si rozhodně měl dopřát i něco pro sebe. Vždyť ty peníze vlastně vydělává.

Chtěla bych mít někdy tolik peněz, abych si mohla dovolit skutečně všechno. Ne, že bych si to všechno koupila, ale ten pocit, že šetřit nemusím. Abych mohla i pomoci tam, kde by peníze pomohly. Ale vím, že mnohem víc než finanční pomoc, je důležitá ta psychická podpora. A čas, společné chvíle s blízkými a dobré vztahy si člověk také za žádné peníze nekoupí.



57 komentářů:

  1. Hezký článek. My to tak máme celý život. Vychovali jsme tři syny, poskytli jim vzdělání a naštěstí mají všichni práci, která je navíc baví. My jsme celý život poctivě pracovali, ale zjistila jsem, že jsou lidé, kteří v životě nepracovali a žili ze sociálního systému. Celý život natahovali ruku a dnes mají vyšší důchody než my, co jsme si na důchod odváděli ze své práce ne zrovna malé daně. Oni měli spousty dětí, které se teď poflakují o městě stejně jako to dělali jejich rodiče a berou sociální dávky a do práce přece nepůjdou, protože by si zkazili příjem. Štědrý sociální příjem jim to umožňuje. Kde je pak ta spravedlnost? Svobodná matka chodí do práce, pečuje o dítě a živoří a poflakující se výrostci bez vzdělání mají peníze na drahé telefony, alkohol, cigarety..

    Někde se stala chyba...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Járo, jsem člověk s hodně vyvinutým smyslem pro spravedlnost. A kdybys věděla, kolik věcí mi tu přijde nespravedlivé a jak se opravdu dají zneužít dávky. A mockrát je nedostanou ti, kteří je skutečně potřebují a ne vlastní vinou se dostali do tíživé situace, ale prostě zas ti, kteří v tom umí chodit... (Třeba jen to kšeftování s dávkami na nemohoucnost) :-( Je někde chyba. A člověk by neměl být slepý a nenechat se právě od těchto lidí opít rohlíkem. Oni si umí moc dobře stěžovat, jak jsou na tom špatně.

      Vymazat
  2. Jako dítě z velice chudých poměrů jsem dětem z paneláku záviděla, že pijí šťávu. My doma pili vodu.
    A právě ta šťáva pro mne byla synonymem úspěchu a bohatství.
    Dnes si ji mohu koupit a přesto šetřím na špatný časy, kdy bych si jí zase nemohla koupit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, mě když naši chtěli udělat radost, koupili mi Lučinu. Jedla jsem ji po kouskách jako největší svátost. Můžu si ji koupit kdykoliv, zas tak špatně na tom nejsme - ale ta radost a těšení a vychutnání si... Máme to v sobě .-)

      Vymazat
  3. Hezky napsáno; ze života. Doma mě to taky naučili.Nerozhazuji a šetřím. Peníze si umím vydělat; ale stále myslím na zadní vrátka. Na sebe umím myslet taky, neošidím se :-) ale poslední dobou myslím čím dál více na potřebné a tam směřují své finance.
    Přeji hezkou neděli. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, také vždy aspoň kousíček pošlu tam, kde si myslím, že pomůže. Poslední dobou si ale vybírám. A nejlépe nedávám peníze, ale třeba oblečení nebo hračky po dceři, které si myslím, že udělají radost. Je spoustu těch, kteří ale ohrnují nos. Vybírám si vděčné lidi .-) Myslím, Evi, že máš moc dobrý přístup - vydělat, utratit, ušetřit a ještě podarovat .-)

      Vymazat
  4. Hezký článek. Také jsme doma neměli na rozhazování, často jsem nosila věci po sestře. Maminka šetřila na sobě, aby bylo pro ostatní. Tatínek měl jeden čas další práci. A pamatuji si jak jsem byla pyšná když jsem si koupila kabát za vydělané peníze z brigády. Dnes se snažíme mít finanční rezervu kdyby se doma něco rozbilo. A někdy přispěji alespoň malou částkou potřebným.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, rodiče se vám snažili dát, co mohli. Finanční rezerva se hodí, člověka pak nezaskočí, jak píšeš, když se nějaký spotřebič rozbije. A jsi moc hodná, že i když nemáte mnoho, přispěješ těm, co jsou na tom ještě hůř.

      Vymazat
  5. Dnešní doba je zvrácená v mnoha ohledech a co se týká finanční negramotnosti dětí, co si budeme povídat, velikou zasluhu na tom mají rodiče. V dětství jsme byli chudí, máma přišla o všechny zuby, protože cpala vitamíny, když to šlo, nám. Tahle zkušenost z dětství mě naučila vážit si maličkostí jako toho nejcennějšího daru a k tomu vedeme i naše děti. Když jsme se stěhovali před lety do nového, finančně nás schválily poplatky, hypotéka, pojištění, znalci... Kluky jsme připravili na to, že nějakou chvíli nebude maso, že budeme mít ta nejlevnější jídla. Málem jsem se rozplakala, když za námi kluci přišli z kašičkou a nechtěli peníze zpátky. A ani po letech se nezměnili, i když by mohli mít, na co si ukáží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, vím, že máte za sebou finančně těžké období. A je moc dobře, když pak rodina drží pohromadě. I s těmi malými dětmi. Kluci jsou úžasní .-) Máš pravdu, že je to hodně o rodičích. Dcera si moc přála conversky, hodně dlouho. Až jedny značkové nedávno dostala. Byli jsme v zoo a ona nechápala, jak i malé děti můžou mít tyhle značkové boty, že jim z toho noha přece rychle vyroste. A že je tam mělo minimálně každé druhé... Vím, že se musí prosadit mezi spolužáky jinak než značkovým oblečením. A jak píšeš, když byla malá, šetřila z malého kapesného, co jsem jí dávala, tatínkovi. On si stěžoval, že má málo penízků... Nechci, aby měla pocit, že na nic není. Spíš vydělej si a ušetři .-)

      Vymazat
    2. Omlouvám se za chyby, když píšu z mobilu, to automatické navrhování je peklo - mělo tam byt schvátily a s kasičkou 🙈😀.

      Značkové oblečení vyžadují čím dál menší děti, v tomhle se mi líbí modely z jiných zemí, kde mají děti uniformy a rozdíly se stírají. Tam teprve platí, že se musí dítě prosadit jinak.

      Vymazat
    3. Janinko, chybky alespoň pobavily :) Hlasuji taky pro uniformy .-)

      Vymazat
    4. Tak alespoň, že pobavily :), taková chybka ve větě "Odpočívej v pokoji, budiž ti země lebka" už by byla faux pas :D.

      Vymazat
  6. Pěkný článek. Já pocházím z dost chudých poměrů. Sama jsem už na tom byla o hodně líp a mohli jsme našim třem dětem dopřát dobré vzdělání a kulturní rozhled, ať to stojí, co to stojí. A i když jsem někdy, tedy pár let vydělávala tolik, kolik píšeš i víc, nic jsme tenkrát neušetřili, všechno šlo do dětí či do společných zážitků. Dnes už malou rezervu máme. Měj pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, každá rodina to má nastavené jinak. A když jste dětem dali vzdělání a zážitky, také to má něco do sebe. Proč by člověk jinak žil, kdyby nic nezažil? Malá rezerva je podle mě dobrá, aby se člověk nestresoval, když pak přijde nějaký mimořádný výdaj. Také přeji krásný den.

      Vymazat
  7. Má milá, ani nevíš jak ti rozumím. Jen jsem nesmírně ráda, že tahle situace nastala už když mají děti svoje životy, nevím jak by jsme tuhle situaci zvládali kdyby přišla v době, když ještě chodili do školy. Zrovna teď jsem dopadla tak, že jsem si musela od syna půjčit litra abych vůbec mohla koupit pejsanovi krmení. Vždycky jsem si říkala jak se budu mít až budu mít peníze jen pro sebe, no a když to je, to hlavní chybí. Musím vycházet po zaplacení základních závazků a zakoupení případných potřeb pro mazlíky na měsíc tak s tisícovkou, někdy s dvanácti stovkama. A to ještě jednou za dva měsíce jdou peníze na kadeřnici.Ještě že všechno ostatní táhne muž. Víš co, ty propastné rozdíly mezi dětmi ve školách je částečně velká vina rodičů, já chápu že chtějí pro své děti jen to nejlepší, ale už nevidí, že ze svých dětí vychovávají sobce kteří si zvyknou že všechno dostanou jen v nejlepší kvalitě a zadarmo, a co hůř, utvrzují je v tom, že když někdo nemá nejnovější telefon, nejznačkovější oblečení apod. je to automaticky póvl. Měla jsem poslední tři roky rezervu z peněz po mamince, koupila jsem za to pro sebe jen nemnoho, a zafinancovala si nějaké výlety, ale situace mě díky manželovu zdravotnímu kolapsu a problémech v podnikání všech rezerv zbavila. Takže jsem zase na dně. Každým dnem si přeju lepší práci a možnost větších příjmů, ale nějak to nefunguje....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, a tohle mě právě štve a vrtá hlavou a nevím, jak ten pocit napsat správně. Prostě jsou lidé, jako ty, kteří jsou šikovní v mnoha ohledech a finančně bída. A jako proč to? Proč nedělají to, co je baví, a proč za to nemají slušné peníze? O tobě jsem dávno slýchávala na blozích, jaký máš přehled, jsi šikovná na tvoření i focení... Nevím, kde je ta chyba... Jinak myslím, že ta ruka, která jen dává a dává, není moc dobrá - v rodině i ve státu.

      Vymazat
    2. Ručními pracemi se u Čechách neuživíš. Tady k tomu není ochota nakupujících. Vidím to u švagrové. Tady jsou ruční práce brány něco jako podřadná věc, myšlení lidí je v tomhle asi takové, co já bych někomu dával nějaké velké peníze za to, že si doma uplete, uháčkuje, ušpendlíčkuje něco, když já musím dřít ve fabrice 12 hodin a on si sedí doma. A jde si koupit nějakej umělej, ale levnej hnus k vietnamcům. Zažila jsem si to tady na vánočních trzích. Kouličky se hodně líbily, ale 120 Kč bylo moc. Ale hned vedle si dali skoro za tu samou cenu předraženej punč a klobásu na přepáleným tuku... v zahraničí, když někdo umí vlastníma rukama cokoli, je vážený a velmi ceněný. Když jsem viděla na evropských e-tržištích za jaké ceny se prodávají ty samé věci které jsem dělala, tak mi bylo hodně smutno. A o amerických už nemá cenu vůbec mluvit. Ostatně u nás zmírá řemeslo na úbytě protože se prostě mladejm zdá makat rukama jako něco podřadného. Ale že po skončení škol skončí většinou buď na pracáku nebo makaj stejně na nějakém podřadném místě, ale v kanceláři! za pár šupů, to už je jiná. A přitom by si jako řemeslník, třeba truhlář, obkladač, zedník vydělal mnohem víc. Ale to by bylo pod jejich úroveň. O rozdělování sociálních dávek ani nemluvím, to je prostě ostuda státu.

      Vymazat
    3. Vendy, na základní škole jsme si s kamarádkou pletly, háčkovaly, ona i šila oblečení. Měly jsme něco osobitého a ještě se to vyplatilo. Pak už ta cena práce šla šíleně dolů. Záplava oblečení za pár korun. Na mateřské jsem zkoušela něco prodat, ale právě se to nevyplatí. Málokdo je ochoten zaplatit to, co by si člověk zasloužil. Přitom šikovnost, nápad, hodiny práce, mělo by se to cenit. Dobrý řemeslník má dneska tolik práce, že si může vybírat. Mít kluka, jde na učňák :)

      Vymazat
    4. Mě šily maminka s babičkou, to samé s pletením. Já to převzala a šila na celou rodinu. Jelikož už tady byla přístupná Burda, každý model byl jedinečný a u nás ne moc vídaný. Šila jsem od triček po zimní výbavu pro celou rodinu celé roky,další byly džíny, džínové bundy.... háčkovala dceři když byla malá opalovačky. Všechno až do doby kdy se objevili první sekáče. Ještě ze začátku jsem v nich kupovala hodně velké věci hlavně kvůli krásným materiálům a používala je k přešití na něco jiného. Dneska sice hrabáky ráda procházím, ale ta kvalita materiálů už není taková. Jen na Bobuli už nešiju, ta má spoustu věcí které jí nakupuje dcera....když jsem byla na mateřské, háčkovala jsem a vyšívala pro jednu paní která to milovala a byla ochotná to zaplatit! A ještě mi kolikrát vzkazovala, že to mám moc levný.... a zaplatila i zvýšenou cenu bez řečí. Byl to výbornej přivýdělek. Bohužel pak umřela a bylo po výdělku. Takové lidi už dnes najdeš opravdu jen minimálně.

      Vymazat
    5. VendyW, máš niekde obrázky svojich ručných prác? Ešte sa tomu venuješ, alebo by si sa chcela?
      Kľudne sa mi ozvi na email: slunickovy@gmail.com

      U nás v AU je to úplne iné. Tu sú ľudia ochotní za ručné práce zaplatiť. Hand made je proste akýsi punc.
      Ja ako som prišla pár mesiacov dozadu o prácu, uvažujem, že pôjdem na trh s mojou prírodnou kozmetikou.

      Vymazat
    6. Simi, napsala jsem ti e-mail s odkazem na stránky VendyW. Snad se VendyW nebude zlobit .-)

      Vymazat
  8. Úvaha na velmi závažné a citlivé téma. Žiju víc jak 30 let v manželství, dětem jsem dopřáli vzdělání (i v USA), kulturní rozhled, cestování a naspořili jsme jim i něco do začátku. Bez podpory to jde mladým hodně těžce. Děti nám to vracejí stonásobně - jsou úspěšní, pracovití, daří se jim. Na sebe moc nemyslím, ale jsou tu oni, manžel a děti, ti mě neošidí :o)
    Nerozhazuji, jsem tak zvyklá, mít rezervu je teď nutnost.
    Nelíbí se mi momentální nastavení sociálního systému - matky čekají na alimenty měsíce, ale těm, kteří nikdy nepracovali se podpora vyplácí bez mrknutí oka ...
    Přeji příjemnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, je těžké vychovat správně děti, když ty peníze v rodině nejsou a právě tak si myslím, že je to i naopak. Když peníze jsou a můžeš jim věci dopřát a finančně pomoci do začátku, může se to také zvrtnout v nevděk dětí. Vám se to ale povedlo, máte šikovné, pracovité děti. A to je moc a moc skvělé.
      Jinak jen k těm matkám - jsem ve skupině matek samoživitelek - a někdy si myslím, že skutečně by se mělo mnohem více zatlačit na otce dětí (je to i naopak, i muž může zůstat s dětmi sám). Snad náklady na dítě jsou měsíčně minimálně 10tis., ale která maminka dostane alespoň pár korun a jaké musí podstupovat vydírání a útrapy, i když otec prokazatelně příjmy má. Nejde to jen hodit na to, vybrala si partnera špatně, je to její věc. Když kolikrát je potřeba právě to zastání, pocit, že se domůže spravedlnosti, aby získala odvahu se vůbec do soudů pouštět a vedlo se jí a hlavně dětem lépe.

      Vymazat
  9. Taky jsme si nemohli doma moc vyskakovat, máma s námi byla doma až do mých 16ti let. brácha je o 7 let mladší. Nebyli jsme na tom zle, hodně nás děti podporovala babička, protože táta byl jedináček. V té době to bylo i ve škole jednodušší, kroužky zadarmo a většinu školních potřeb jsme dostali. Oblečení jsme měli všichni skoro stejné, v obchodech výběr nebyl. Já měla štěstí, protože mamka byla vyučená dámská krejčová a tak jsem měla celkem dost sukní i šatů. Nebylo to určitě tak finančně náročné jako dnes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, myslím hlavně, že nebyli tak velké rozdíly mezi dětmi. Teď ty z bohatých rodin mají opravdu úplně všechno, a ty z hodně chudých nemají ani na ty obědy... V tomto myslím, že to bylo snazší. Ty jsi měla od mamky něco pěkného, co ostatní holky obdivovaly. Dneska obdivují mobil za dvacet tisíc - nevím. Nebylo to dřív také jen růžové, těžko se něco například shánělo, ale tato doba mi přijde náročnější.

      Vymazat
  10. Jo, obálkový systém..., ten jsem také měla, po vzoru naší mamky. Obálka na jídlo, na kroužky, na dárky atd. Na vše jsem si peníze rozpočítala a spořila během roku. Bylo to těžké období, ovoce a zeleninu jsem kupovala jen dětem, dodnes ji moc nemusím, i když už na ni máme. A nemáme se špatně, ale to šetření je ve mně nějak zakotvené. Ba naopak se učím utrácet, dopřát si masáž, kosmetiku, nebo si občas udělat radost. Dříve jsem kupovala lepší věci jen pro děti, dnes se snažím konečně i pro nás.
    Hezky napsaný článek.
    Přeji fajn neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, je to zvláštní, jak spousta žen to tak má - to lepší pro děti .-) Myslet hlavně na rodinu. Těch žen, které zvládnou i nedostatek a dobře přitom vychovají své děti, si vážím. A je moc dobře, že už je lépe a můžete si také dopřát .-) Krásný den

      Vymazat
  11. Tento článek a debata okolo něj mne velmi uzaujala!Jsem nejstarší ze 6 dětí, mám jen maturitu, rodiče oba dělali v Benaru a táta často marodil, takže jsme byli ,,chudí,,. Nikoli však duchem, asi.Každý z nás je jiný, někdo šetřivý a jiný lehko nabyl, lehko pozbyl.Nikoho si netroufám soudit. Já osobně jsme se měnila - ale vždy jsem si ráda něco dala stranou, když to bylo možné. Mám jedinou dceru a moc jsem stála o to, aby udělala maturitu a později vysokou a také řidičák.
    Dnes ji mám zajištěnou a mám v ní a její rodině oporu.
    Po jejím odchodu z domova a osamostatnění jsem si dopřála i cestování a koníčky, ale vždy vyskakuji jen do výše svého příjmu ( dnes důchodu ) a to opravdu nikdy nebyly horentní částky.Klidně jsme se nechala zaměstnat i na 2 brigády současně, když jsem něco chtěla.
    Dcera šila a já pletla a tak jsme šetřily náklady na parádu.
    Nikdy jsem nekupovala hadry u vietnamců ani tzv.značkové za velké peníze.Ale za pěkný klobouk??? ... to je jiná.
    Nikomu jeho styl neberu, ale protože jsem posledních 7 let před odchodem do důchodu vyplácela peníze na úřadu, některé věci tady obvyklé mi hlava nebere!
    Lemplům a podobným bych nedala ani 1 Kč.
    A dík za tohle téma. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, děkuji k vyjádření se k tématu :-) Je to přesně, jak píšeš. Zajistit děti, vyskakovat si jen do výše svého příjmu, vydělat si na to, když něco chci... a nikomu nebrat jeho styl života, ale proč lemply podporovat .-) A duchem jste určitě chudí nebyli, a to je to hlavní! Krásný den

      Vymazat
  12. Velice krásně napsané a pravdivé.
    Když jsem byla malá, mamka mi kupovala jen to nejnutnější, co jsem opravdu potřebovala, taky ale že jsem nic navíc nechtěla (jako například když někdo měl drahé oblečení, telefon, apod.) a taky vím, že mamka na sobě šetřila a dopřála raději nám. No a já, jakmile jsem po škole nastoupila do práce, začala jsem si to vynahrazovat a dost utrácet. Koupila jsem si tamto a tamto. Postupně jsem ale zjistila, že vlastně utrácím za úplné hovadiny a ty věci ani nepotřebuji. Teď si už vážím peněz, vážím si toho, že jsem mohla pracovat a vydělala si slušné peníze. Začali jsme i více šetřit, protože v dnešní době je nějaká rezerva nutná.
    My k šetření máme spíše spořící účet a tam vkládáme měsíčně nějakou částku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, on se ten postoj i k penězům mění také s narozením dítěte .-) Já si nějak nikdy neužila tu dobu, kdy bych si mohla kupovat "cokoliv". Ale třeba mě to někdy potká .-) A vy určitě děláte dobře. Pro klidnější život je rezerva dobrá. Měj se krásně.

      Vymazat
  13. Vyzkoušel jsem si bídu i dostatek a přežil jsem jedno i druhé snad v relativně dobré pohodě. Obojí může člověka ohýbat k lepšímu i horšímu, záleží výhradně na něm, jestli se tomu podvolí.

    OdpovědětVymazat
  14. Nádherný článek jo je to všechno sama drahota včera jsem byla s dcerkou a vnukem nakoupit věci do školy tak jsem jenom čuměla co to všechno stoji no hrozné a kde na to maji ti mládi brat mi jsme to měli všechno zdarma to už asi se nevráti ,,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bětko, hlavně, aby ta škola zůstala zadarmo .-) Dcera teď dostala učebnice a radovala se, že některé jsou i úplně nové - jinak třeba 14 let staré :-)

      Vymazat
  15. První komentář zmizel.Že to není lehké mít doma školáky a studenty si ještě pamatuji,teď to slýchávám od dcery.Prošla jsem si také horším obdobím,ale naštěstí se v důchodě mám dobře.Manžel dlouho pracoval a má pěkný důchod a tak si můžeme dovolit i podporovat syna,který je v insolvenci a žije teď s námi.
    Spořit si a mít doma nějakou rezervu by měl každý.
    Měj hezký začátek týdne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, je dobře, že teď je líp. Má to tak být, že člověk celý život pracoval i třeba šetřil, a teď si může oddychnout. S tím synem mě to mrzí, jak jsi psala, není to tak úplně jeho chyba. V dnešní době, kdy není ta jistota práce, by člověk měl mít naspořeno. A zvlášť, když pak třeba zůstane i sám. Také krásný den

      Vymazat
  16. Já jsem byla dcera doktora a učitelky a všeobecně se myslelo, že se máme skvěle. Jenže nikdo netušil, že celá čtyřčlenná rodina žije z jednoho platu maminky. Celý tátův plat šel na spoření pro letní dovolenou v horách, na provoz auta, které potřeboval jako veterinář i v práci, když jezdil do horských chalup k dobytku.
    Když jsem chtěla něco, co bylo v módě, třeba kaliopky (šponovky v mnoha i pastelových barvách), které měla kamarádka a všechny holky ve třídě, dostala jsem je k vánocům až už vyšly z mody a byly zlevněny. Oblečení mi kupovali větší, že do něho dorostu. Kapesné jsem nedostávala jako jiné děti. Byla jsem kvůli tomu na rodiče i naštvaná v těch telecích letech. Ale když jsem chtěla samostatně vstoupit do života, tak jsem měla do začátku docela pěkný peníz. Vždycky jsme tátovi vyčítali, že je škrťa. Jo září je těžké. Měla jsem 3 děti a na září a vánoce jsem si šetřila. Přivydělávala jsem si na ŽL ručními pracemi, hlavně vyšíváním s možností prodeje. Manžel se kolikrát ptal, co s těmi penězi dělám, když jsem nevyšla a chtěla po něm, protože jsem věděla, že si něco odkládá. Prý ví, co kolik stojí. Ale netušil, kolik toho 5 člená rodina spotřebuje. Jsem ráda, že už jsou děti samostatné a teprve nyní mám jen výdaje za provoz domácnosti a jinak mě nikdo k výdajům nenutí. Jednu dobu jsem dokonce vyla i zastánkyní uniforem ve školách. Aby se děti nemohly vytahovat značkovým oblečením a ponižovat druhé, že nemají to, co je IN. Držím všem rodičům školáků a studentů palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marija, děkujeme. Rodiče i žáci to budou potřebovat .-) Jsi šikovná, že sis poradila. Že jsi se postarala o 5-člennou rodinu, přivydělala si. Že jste to zvládli. To, jak jsi byla na rodiče naštvaná kvůli penězům, to ti věřím. Já jsem občas také z důvodu "nespravedlnosti". Ale život holt není vždy spravedlivý. A vždy si říkám, že když je to jen kvůli penězům, je to kravina a banalita. A vaši tě překvapili částkou do začátku. Tak to přece jen dobře dopadlo .-) Tak co nejméně starostí, děti jsi vychovala, finančně zvládla - tak radost na výletech a s vnoučaty .-)

      Vymazat
  17. Tak tenhle článek hodně zarezonoval. Vyrůstala jsem se třemi sourozenci z jediného učitelského platu - a vypadalo to podle toho. Moje dětství bylo dost jiné než dětství mých vrstevníků a dodneška si v sobě nesu hluboce vrytý strach o materiální zajištění, i když už pro něj dávno není důvod. Držte se a zvládejte to a mějte se po všech stránkách dobře :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marie, myslím, že se nemáme špatně. A to, že si něco člověk nemůže teď dovolit, není podle mě na škodu. Vidím lidi, kteří mají mnohem méně. A tak věřím, že v dětství jsi to nesla hodně špatně a ten strach může přetrvávat. Teď jsi dospělá a máš možnost zařídit si život podle sebe. A zvládáš to dobře .-) Děkuji ti moc za podporu a měj se také krásně.

      Vymazat
  18. Než kluci opustili střední školu, byli jsme na místní poměry docela chudí. Jedna dovolená ročně, sem tam nějaký ten výlet. Ale oni to věděli, kolik vyděláváme a kolik si můžeme dovolit utratit. Občas to bylo hodně zlé. Teď je to jiné o 180 stupňů. Můžeme si dovolit je oba podporovat, když si o to řeknou. Ale upřímně, jsem ráda, že ta děsná doba už je za náma...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudobko, je dobře, že už je líp. Akorát chudí, když jste oba pracovali, je takové dost smutné. Mě ta střední škola čeká... Uvidíme, co budoucnost přinese.

      Vymazat
  19. Peníze jsou potištěné papírky, vymyšlené ke krocení divé zvěře. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peníze můžou sloužit k ovládání lidí, nebo prostě jen jako prostředek směny. Záleží na vztahu k penězům .-)

      Vymazat
  20. Opravdu moc hezky sepsané.Vlastně poprvé jsem se na nějakém blogu narazila na takové téma a pčitom je to tak důležitá věc,součást života.Znám to,naši neměli moc peněz i přesto,že mamka chodila do dvou prací.Já sama jsem se brzy vdala a tak jsem péči o rodinu a děti měla už od 17 let,všechno jsem se učila,mockrát nevyšla a jsem ráda,že děti byly skromný a snažila jsem se jim dát to nejlepší co jsem měla.Ani dneska,když už mám i vnouče,nemyslím hlavně na sebe,ale zase koukám jestli něco nepotřebuje vnuk.Ale je pravda,že peníze vydělávám a radost bych si mohla udělat častěji.Děkuju za tak pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renátko, děkuji za milý a otevřený komentář. Myslíme na druhé a radost si děláme tím, že tu radost dáváme druhým. Znám to .-) Zvládla jsi to a to je hlavní. Krásné dny a hodně radosti nejen s vnukem.

      Vymazat
  21. Odpovědi
    1. Padesátko, vždyť ty to určitě znáš taky - také nejsi zrovna miliardář - zatím .-) :-)

      Vymazat
  22. Peníze jsou strašný mor. Já musela svou mamku samoživitelku stát nejen hodně peněz, ale i nervů, a na základě toho jsem se rozhodla, že děti budu mít, až si to budu moct dovolit. Přítelova dcera otěhotněla v 18, přítel ji opustil, je nyní ještě závislější na svých rodiších než kdy dřív. Jak já bych nechtěla skončit v tomhle postavení. Ale jelikož nějaký pořádný výdělek je v nedohlednu, asi zůstanu bezdětná. :D A popravdě mi to ani nevadí, raději budu sama v pocitu bezpečí, že na sebe mám, než strachovat se o život navíc, protože bych si nemohla dovolit ani školu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samoživitelky to mají s dětmi těžké. Ale i když si vše naplánuješ a budeš mít partnera a peníze, stát se může cokoliv. Naštěstí v tomto státě alespoň nějaké přídavky dostaneš, takže nemusí být nejhůř (hodně žen samoživitelek by teď nesouhlasilo). Být závislá na druhých nemám také ráda - a přesto to někdy nejde.

      Vymazat
  23. Nedá sa mi na túto tému nereagovať. Možno to bude znieť divne, ale za tie roky existencie som si všimla, že čím menej som peniaze riešila, tým viac som ich mala (nemyslím tým nejaké bezhlavé utrácanie). Mala som aj dobu, kedy som prehnane šetrila a vtedy som tých peňazí mala aj tak najmenej.

    Tu v Austrálii ľudia nie sú zvyknutí šetriť. Kľudne nechajú večer zapnuté svetlá v celom dome, bežať všetky TV (majú aspoň dve, jedna pre dospelákov a jedna pre deti) a potom sa čudujú, že majú vysoký účet za elektriku a musia prechádzať na solárne panely. Tu ľudia na biedu zvyknutí nie sú a tak aj zmýšľajú.

    Na jednej strane je dobre, že sa tým netrápia a peniaze si k ním cestu nájdu, na druhej je to podľa mňa zase opačný extrém. Ja by som napr. bez finančnej rezervy žiť nemohla. Oni míňajú, prídu o prácu, ale nájdu si novú... proste NO WORRIES.

    Či nás tie zažité vzorce z detstva nejako neblokujú k väčšiemu úspechu. Či nežijeme "v nedostatku" zbytočne. Možno je to len nejaký blok v našich mysliach. Možno máme byť generácia, ktorá si už povie A DOSŤ, a ten pomyselný začarovaný kruh utne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, to je opravdu zajímavé, jak jsi to napsala. A myslím, že i pravdivé. Jenže pro šetřílka je těžké začít si dopřávat. A naopak pro rozhazovače začít trošku šetřit. Myslím, že to chce najít tu správnou míru. Šetřit si tolik, aby člověk nebyl ve stresu. I když každý to má právě jinak :-) Děkuji za tento pohled na peníze. Ono se říká, čím víc vydáš, tím víc se ti vrátí (možná to platí trochu i o penězích) .-)

      Vymazat
  24. Ziju v Londyne a na uniformy deti nedam dopustit. Sice i tak si najdou neco (boty) kde se muzou posmivat ze nekdo ma levnejsi ci nemoderni ale je to minimalni nebot maji prikazany styl barvu a material. My navic uniformy i dedime / prenechavame si mezi rodici kdyz z nic deti vyrostou - u mladsi to zarizuje skola, jde tam obnosene odlozit a oni to vyperou a za zlomkovy peniz zase prodaji a penize jdou do skolni kasy na akce. U starsiho mame kamarada ktery dedi po nas.... Jedine co kupuju jsou zimni bundy ale tady vlastne zimy nejsou...
    Jinak jsem single mum a deti se snazim nerozmazlovat a casto s nimi veci probiram ale po rozvodu bylo tezky jim nekompenzovat ztratu tatinka financne a rozmazlovanim.... ted je to asi dobry..myslim...ani exmanzel si je nesnazi 'kupovat' a je se mnou na jedny lodi kdyz jim davam kazani. Jak z nich neudelat sobce? Casto se bojim zda delam dost protoze nejsem uplne dusledna treba v udileni, delbe a kontrole domacich praci a nakonec toho porad delam nejvic...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že uniformy by vyřešili to posmívání kvůli tomu, že někdo nemá značkové oblečení. A rodičům by usnadnili práci při nakupování a shánění oblečení, z kterého ty děti rychle vyrostou. Jen mě tak napadlo, jestli se pak neposmívají, že má někdo novou a někdo obnošenou uniformu...
      Tu důslednost, to znám taky. Ona je v Anglii prý volnější výchova než u nás. Tak už jen, že se tím takto zaobíráš, tak myslím, že vychováváš dobře .-)

      Vymazat

Děkuji moc za návštěvu i komentář.