Čtvrtletí

Červen
Když chybí pohlazení
a dny se dlouhé zdají
ke smutku důvod není,
vždyť stromy už rozkvétají.
Zakryto spoustu tváří,
nač hledat, co už víš,
že s láskou se vše daří,
i když s ní občas bývá kříž.
A někdy důvod k pláči,
a jindy by ses smál,
vždyť tobě přece stačí,
aby při tobě někdo stál.


Červenec
Kapka za kapkou smývá stará přání,
někde se otvírají nové dveře.
Snad strach nám ještě brání
a vzpomínka na prožité hoře.
Jít cestou, kde mraky mají,
schopnost očistit, co špatné zdá se,
zamlklé fráze usínají
a probouzí se štěstí ve své kráse.


Srpen
Začíná být chlad,
sedíme stále spolu,
(z nesmyslných zrad
vede jen cesta dolů).
Prsty už netočí si vlas,
zapomněls dát mi ruku,
uběhl jen krátký čas
zlé ticho místo zvuků.
Úsměv ti hněv skryl,
mé oči jiskří slzy,
z lásky příběh zbyl
a omluva – to mrzí.