I.
Ach
jo, kdy už skončí to pitomý léto. Ještě že nemám silnější
srst. Kam bych sebou plácl. Tady pod ten keř. Ale ne, páníček
jde sekat. To zas abych se kryl před tím podivným strojem. Dělá
randál a hnusně smrdí. A děti se jdou koupat. To zas mě budou
lákat, abych přišel blíž. Ale kdepak, já je znám. Stříkaly by na mě vodu. Kdepak, já se jdu raději někam schovat… Proč
tady nemůže být chvíli klid.
II.
Pusťte
mě dovnitř, ale honem, honem. Copak nevíte, co se bude dít? Já
venku nebudu, ani za nic. A jestli si tam chcete být vy, tak si
buďte. Mě tam nikdo nepřinutí. I když mě chlácholíte, přemlouváte, ať jdu ven, ale kdepak. Ani za nic… A už
je to tady. Slyšíte ty hrozné rány? Fuj tajfl. A zase. A ten déšť
a blesky, dejte mi pokoj. Já se tu schoulím pod sedačku a počkám,
až to přejde.
III.
Panečku,
to se to líp dýchá. Mám pocit, že jsem jak znovuzrozený.
To je paráda. Konečně se ochladilo. A já mám tolik energie.
Hurá, hurá, panička vyšla ven. Nu, radši bych měl pána, ale co
se dá dělat. Vezmu za vděk i paničkou. Jestlipak má u sebe zas
něco dobrého. Čichám, čichám,… nejraději bych rozkousal tu
látku na kapse. Určitě tam zas něco schovává… Ale ne, ona
dává pamlsek sousedovu psu přes plot. Tak tohle si nezasloužím.
Mě taky, mě taky… vyskakuji na ní. To je nespravedlnost. Vždyť
já jsem váš, já mám přednost. Mňam.
IV.
Miluji
procházky. A je mi jedno, kdo mě na procházku vezme. Páníček,
panička, děti, sousedi… Tolik je tam nového. Tolik toho musím
zjistit. Jestli tu šla Ťapka, a co je s Benym. Já bych se tak
kamarádil a běžel s větrem o závod, až by mi vlály uši…
Jenže nesmím. Musím vždy počkat, až řeknou "volno". A
poslouchat musím. Jinak se mračí a i vyhrožují, že už mě na
procházku nevezmou. A co já bych pak dělal, když je toho na
procházce tolik zajímavého. A kontakty se musí udržovat.
V.
Počkej,
počkej, my jdeme jinudy? Ale to je podraz. Tam já nejdu. Vždyť je
ta trasa jasná. Ty si to nepamatuješ? Ne, tam já nejdu, tady máme zahnout doprava, abychom se vrátili domů. Tak to teda ne. Co? Zastav
se, otoč se… No, tak dobrá, tak já jdu s tebou. Už se na mě
nezlob, já se taky nezlobím. Podívej, jak vrtím ocasem. Vždyť víš,
jak já jsem s tebou rád. Tak buď i ty se mnou. Co nejvíc času
můžeš. Vždyť my dva jsme kámoši! I když ty umíš lépe
panáčkovat .-)
úterý 17. listopadu 2020
Psí pohled
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Kdysi jsem pletla ponožtičky pro nedonošence na dvou jehlicích. Ale to bylo razdva hotové a miminka také nikam neťapkají. Jinak mi přišlo zb...
-
Chtěla bych se s vámi podělit o podzimní tvoření, věneček z pistácií a růže z listí. (Na růže z listí jsem tu dávala loni i obrázkový návod...
-
Slunce má ještě příchuť prázdnin, však na ramenou taška tlačí. Nechce se sedět tiše za zdmi. A písemkami tě straší. V myšlenkách běháš s kam...
To bylo krásné povídání! :) Jo jo, tyhle zvířecí pohledy jsou zajímavé. Také by mě zajímalo, co si myslí někdy ta moje kočička... no... nebo vlastně, možná někdy raději ne. :D :)
OdpovědětVymazatListy snů I Listy pohybu
Bylo by to zajímavé, kdyby uměli mluvit. Jak by nám asi někdy vyčinili, že se o ně nestaráme správně :-) Ale na druhou stranu by nás určitě i pochválili - a projevit radost umí i bez mluvení .-)
VymazatPřipomnělo mi to pejska naší snachy, Maxíka. Jak ten se bál bouřky. A když šli na procházku cestou mezi poli a objevila se nějaká srnka, tak nebyl k zastavení. Teď už běhá někde za duhovým mostem, kde určitě nejsou bouřky a může volně běhat.
OdpovědětVymazatRůženko, hezké i když trochu smutné...ti zvířecí kamarádi zůstávají nadále i v srdci .-)
VymazatMusíme být pro pejsky (a nejen pro ně) asi dost záhadná a někdy naprosto nepochopitelná stvoření :-) Proč kupříkladu měnit trasu vycházky? No existuje pro to snad nějaký rozumný důvod? :-D
OdpovědětVymazatKaždý pes je osobnost a možná by to jinému bylo jedno... ten náš je už takový stařeček, tak se mu nelíbí, když jsou věci jinak než jsou... .-)
VymazatDívat se na nás zvířecíma očima musí být zvláštní. Něco o tom tuším ještě z doby, kdy můj šéf byl na své podřízené pes :-).
OdpovědětVymazatTak takového šéfa bych nechtěla :-) Ju, a taky se říká - život je pes, ale já mám psy ráda :-)
VymazatKrásné povídání,to si asi naši pejskové myslí.Bude to tak.Já tu naši "černou obludu " miluji.Jenom,když se na mě podívá vidím v tom pohledu lásku.Tak to má být.
OdpovědětVymazatDíky za hezký článek
Děkuji, Jitko. Ten, kdo má nějaké zvíře, ten rozumí - té lásce k nim i od nich .-)
VymazatMůj svět je celý vyloženě kočičí, takže když mám šanci nahlédnout do toho psího, ráda si počtu.
OdpovědětVymazatPozdravení psímu příteli.
Blondýnko, vyřídím. Je to přátelský pes, určitě bude mít radost. Ty pozdravuj kočičky .-)
Vymazat... kdyby fakt mohli mluvit... Ale podle zkušenosti vím, že se domluví i bez řečí. Stačí jim jen naslouchat a chtít rozumět.
OdpovědětVymazatDěkuji za krásné vyprávění a přeji hezké dny, Helena
Děkuji, Helenko. Domluví se, máš pravdu. Jsou to príma parťáci .-)
VymazatKrásné počtení)))
OdpovědětVymazatTak si říkám, chtěla bych být pejskem nebo ne ??? :-)
Evi, děkuji. To je teda otázka... tak jenom u dobrých lidí .-) :-)
Vymazatlíbí se mi, jak humorně píšeš z psího pohledu! úplně s ním souhlasím :)
OdpovědětVymazatwww.melissahartford.blogspot.com
Melissa Hartford | lifestyle & fashion blogger
Instagram
Děkuji, že se líbí.
VymazatTo ses ve vyprávění moc pěkně vžila psí mysli :) Moje fenka je taky vždycky překvapená, když jdeme jinou cestou než je zvyklá, ten pohled, jak je udivená, proč jdeme jinudy, moc dobře znám :D Máš krásného pejska, já mám doma krysaříka, jsou to věrní kamarádi a miláčci ♥
OdpovědětVymazatEliss, děkuji za návštěvu na blogu. A hodně radosti s pejskem.
VymazatMoc krásné povídání. V něčem podobné jako prožitky s naší Justýnkou, kočičkou, která už tady není. Měj pohodový den a pohlazení tvému psímu mazlíčkovi.
OdpovědětVymazatKdo by to byl řekl, že pes bude podobný kočičce .-) :-) Nyní máte také krásnou a zvídavou kočičku.
VymazatTak to je vzhledově přesně náš Bačí.... už bohužel za Duhovým mostem. Jim stačí opravdu jen se podívat, a člověk ví, co si zrovna myslí....
OdpovědětVymazatPřesně, Vendy, mají ty své psí pohledy - že člověk pochopí.
VymazatPěkné psí povídání. Také chodívám s pejskem svého staršího syna. Ale nyní se moc nenavštěvujeme a tak je mi po pejskovi smutno.
OdpovědětVymazatDěkuji. Pejskovi je určitě také smutno po době. Tak snad se zas brzy uvidíte.
VymazatPsa nemám, ale jak to tak čtu, je to taková chlupatější verze dětí :).
OdpovědětVymazatJaninko, tak s tím já souhlasím taky :-)
OdpovědětVymazatManžel chodí každý den dopoledne venčit fenku Báru od syna. A když se ptám, kudy šli, tak říká, že ho vede ona. Takže on se podřídí :-).
OdpovědětVymazatHezky jsi to napsala!
Pěkný den!
Hanka
Hani, děkuji. Úplně chápu, že se podřídí. Já to psovi vždy vysvětluji jak dítěti, i když slovům nerozumí, myslím, že chápe podle intonaci hlasu... :-)
VymazatVodím ven psí slečnu která není moje, ale už jsem jí skoro adoptovala . Bouřky se nebojí, ale vadí jí tma a silný vítr. Taky má své stezky a cloumá se mnou takže spíš venčí ona mě. Asi bych nebyla dobrý cvičitel, protože se jí vždycky podřídili když na mě udělá ty svoje psí oči :-)
OdpovědětVymazatTo je hezké, Růženko. Úplně ti rozumím a fenka je určitě taky ráda, že má takovou kamarádku, kterou může chodit vyvenčit :-)
VymazatJežíš, ten má ale řečí...:)
OdpovědětVymazatJinak ale sypmaťák.
Tak postěžovat si musí někdy každý :-)
VymazatTen tvůj pes má výbornou slovní zásobu a umí se vyjadřovat! Však mu taky jde o to, abyste si rozuměli a taky z toho něco měl. Je podobný naší Terezce - ta se taky ráda vycházkuje. Přeji vám všem všechno dobré ☺
OdpovědětVymazatSlovní zásobu má dobrou, ale nejvýmluvnější jsou jeho oči .-) :-) Pozdravuj Terezku. Děkuji a přeji to samé.
Vymazat