Čekání na déšť

Už uschlo seno, posekané,
a rostlina dlouho žízní,
kapičku vláhy nedostane,
příroda suchem trýzní.

Pamatuji, že byla rosa,
nohy brouzdaly se v trávě,
jedna i druhá byla bosa,
z mokra cítily se zdravě.

A bylo tiché mlžení,
tak husté, že se ztratily,
i bílá koňská spřežení,
co z mlhy tíhu upily.

A byly letní bouřky,
prach spláchl příval deště,
do kaluží cinkal kroužky
a dlouho byl cítit ještě.

A v zimě bylo bílo,
stesk procházel se krajinou.
Když pršelo, tak lilo,
teď čekání na kapku jedinou.

Obloha zdárně zatažená,
však vítr si foukal do mraků,
vláha rozmarná je žena
a déšť se tu rovná zázrakům.

Déšť nevedeme, tak posílám alespoň duhu - tam někde v dálce prší... Krásný týden a třeba najdeme poklad na konci duhy... ☼ ♥