Hledám, jak se efektivně naučit angličtinu. Hledám a zkouším všechno možné - už 30 let. A dám dohromady s pomlkami jednu základní větu, rozumím holým větám a hovor s cizincem je katastrofa.... A jak tak hledám, zkouším a poslouchám názory ostatních, dospěla jsem k jednomu. Žádná zázračná metoda neexistuje.
Prostě jdi a zkus to. Prostě trénuj. Mluv, zvedej telefony, poslouchej... Jdi do toho. Jasně, že budeš dělat chyby, jasně, že si budeš připadat jak trotl, a jasně, že uděláš pár trapasů. Měl by ses zlepšit, když to nevzdáš.
Ona je to vlastně metoda pro všechno. Někdo se ti líbí, tak ho někam pozvi. Jasně, že si budeš připadat jako trotl, jasně, že řekneš nějakou blbost, jasně, že to nemusí (napoprvé) vyjít. Ale zkusíš.
Chceš pěstovat zeleninu? Tak to prostě udělej. Jasně, že ti nemusí nic vyrůst, jasně, že to první rok (roky) zkazíš, jasně, že budeš potřebovat radu, jak na to... Ale když to nezkusíš a budeš se jen dívat na druhé a sledovat youtube, nevypěstuješ nic. Můžeš mít správné informace, ale dokud si to sám nezkusíš, nevypěstuješ nic.
Prostě cokoliv člověk chce, musí to zkusit. Jiná cesta nevede. Chceš dělat hezké fotografie? Tak foť. Chceš umět vařit? Tak vař. Chceš umět plést svetry? Pleť. Chceš umět programovat? Programuj. Chceš umět hrát na klavír? Hraj. Chceš mluvit anglicky? Mluv.
Je to logické. Ale když se nechávám občas chytit do toho sledování fotografií a videí na sociálních sítích a do reklam na dokonalé životy... nějak na tohle zapomínám.
Mám ráda svoje chyby. Ukazují, že něco dělám, do něčeho se pouštím, něco trénuji. Někdy jsme zvyklý na kritiku ostatních (rodičů, učitelů, anonymních komentářů) "Ty jsi úplně blbý, proč se do toho pouštíš, ty se to nikdy nenaučíš..." Žádnou touhle kritikou bychom si neměli nechat brát radost z našich pokroků.
V ničem, co dělám, nejsem perfektní. A spoustě věcem jsem věnovala moře a moře času učení se - a výsledky? Někdo jiný by měl mnohem lepší za třetinu času. Ale nikdy jsem to na dlouho nezabalila, že se na to... Protože mi to učení přinášelo radost. Protože mi moje pokroky přináší radost.
Dnes jsem schopná mluvit s lidmi (ne nějak nenuceně, plynule, o všech tématech) - ale kdybyste mě viděli před dvaceti lety :-) Jsem schopná plést, psát všemi deseti, číst v mapě, chodit... - a kdybyste mě viděli, když jsem začínala :-)
A nakonec i to, že zvládnu samostatný hovor v angličtině (i když se asi já i ten cizinec pořádně zapotí), je pro mě úspěch, který zahřeje a nenechám si ho vzít.
A příště návod na pletenou dýni. Mějte se moc hezky a hodně radosti z pokroků, ať už se pouštíte do čehokoliv ☼ ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)