Hledám, jak se efektivně naučit angličtinu. Hledám a zkouším všechno možné - už 30 let. A dám dohromady s pomlkami jednu základní větu, rozumím holým větám a hovor s cizincem je katastrofa.... A jak tak hledám, zkouším a poslouchám názory ostatních, dospěla jsem k jednomu. Žádná zázračná metoda neexistuje.
Prostě jdi a zkus to. Prostě trénuj. Mluv, zvedej telefony, poslouchej... Jdi do toho. Jasně, že budeš dělat chyby, jasně, že si budeš připadat jak trotl, a jasně, že uděláš pár trapasů. Měl by ses zlepšit, když to nevzdáš.
Ona je to vlastně metoda pro všechno. Někdo se ti líbí, tak ho někam pozvi. Jasně, že si budeš připadat jako trotl, jasně, že řekneš nějakou blbost, jasně, že to nemusí (napoprvé) vyjít. Ale zkusíš.
Chceš pěstovat zeleninu? Tak to prostě udělej. Jasně, že ti nemusí nic vyrůst, jasně, že to první rok (roky) zkazíš, jasně, že budeš potřebovat radu, jak na to... Ale když to nezkusíš a budeš se jen dívat na druhé a sledovat youtube, nevypěstuješ nic. Můžeš mít správné informace, ale dokud si to sám nezkusíš, nevypěstuješ nic.
Prostě cokoliv člověk chce, musí to zkusit. Jiná cesta nevede. Chceš dělat hezké fotografie? Tak foť. Chceš umět vařit? Tak vař. Chceš umět plést svetry? Pleť. Chceš umět programovat? Programuj. Chceš umět hrát na klavír? Hraj. Chceš mluvit anglicky? Mluv.
Je to logické. Ale když se nechávám občas chytit do toho sledování fotografií a videí na sociálních sítích a do reklam na dokonalé životy... nějak na tohle zapomínám.
Mám ráda svoje chyby. Ukazují, že něco dělám, do něčeho se pouštím, něco trénuji. Někdy jsme zvyklý na kritiku ostatních (rodičů, učitelů, anonymních komentářů) "Ty jsi úplně blbý, proč se do toho pouštíš, ty se to nikdy nenaučíš..." Žádnou touhle kritikou bychom si neměli nechat brát radost z našich pokroků.
V ničem, co dělám, nejsem perfektní. A spoustě věcem jsem věnovala moře a moře času učení se - a výsledky? Někdo jiný by měl mnohem lepší za třetinu času. Ale nikdy jsem to na dlouho nezabalila, že se na to... Protože mi to učení přinášelo radost. Protože mi moje pokroky přináší radost.
Dnes jsem schopná mluvit s lidmi (ne nějak nenuceně, plynule, o všech tématech) - ale kdybyste mě viděli před x lety :-) Jsem schopná plést, psát všemi deseti, číst v mapě, chodit... - a kdybyste mě viděli, když jsem začínala :-)
A nakonec i to, že zvládnu samostatný hovor v angličtině (i když se asi já i ten cizinec pořádně zapotí), je pro mě úspěch, který zahřeje a nenechám si ho vzít.
A příště návod na pletenou dýni. Mějte se moc hezky a hodně radosti z pokroků, ať už se pouštíte do čehokoliv ☼ ♥
.JPG)
Lenko, výborný přístup - obvykle se říká, že máš umět jednu věc dokonale a o těch ostatních vědět něco.
OdpovědětVymazatA jak je vidět, angličtina a pěstování kapradin ti jdou skvěle. Jiřina z N.
Jiřinko, myslím, že je to dobré pro sebevědomí, něco umět hodně dobře, v něčem vynikat. Kapradí se daří, s kaktusy je to horší :-)
VymazatBezva přístup. Taky je potřeba si říci "ano, tohle je moje parketa", ale i "no s tímhle už jsem ztratil/a tolik času, že nemá smysl to tlačit za každou cenu".
OdpovědětVymazatRowdy, tak to já nemám :-) Abych něco vzdala jen protože mi to nejde :-) Když něco chci, dělám ráda, prostě to zkouším znova a třeba jinak. Jsem strašně tvrdohlavá :-)
VymazatLeni, souhlasím s tebou. Měj pohodovou neděli.
OdpovědětVymazatMarti, děkuji za komentář. Také krásnou neděli.
VymazatLeni, rozhodně správný přístup. Ne vždycky se mi to daří, ale vím, že to je tak správě :o)
OdpovědětVymazatPřeji ti hlavně radost ze všeho, co děláš!
Přeji krásnou neděli, Helena
Helenko, čím jsem starší, tím víc věcí dělám pro radost. Myslím, že je to ta nejlepší motivace :-) Děkuji a i tobě krásné dny
VymazatLeni, to je moc hezký článek. připomněla jsi mi moji maminku, která na moje puberťácké "výmluvy"( ne že by něco udělat třeba nešlo, ale nechtělo se mi) , vždy říkala: "Když se chce, všechno jde, i chcíplá koza!" Přeji ti krásné a úspěšné dny.
OdpovědětVymazatJarko, maminka to říkala hezky. A mě to připomnělo "žádný učený z nebe nespadl". Děkuji, krásné a příjemné dny
VymazatTo znám)))
OdpovědětVymazatMoc pěkně napsané. Ne nadarmo se říká:" Žádný učený z nebe nespadl." Na mnohé věci je potřeba talent, cit pro věc a mnohé věci se dá naučit dřinou a pílí. Do něčeho tě žene láska k věci, do jiného touha umět to také. Když jsem si koupila první mobilní telefon, který měl k sobě i takové přídavné zařízení, které dělalo maličké fotky 640 x 480, chtěla jsem si u syna v počítači zařídit pro své úžasné fotky složku. (bydlel v jiné ulici) Proč si nepořídím počítač? Já? Já se v tom nevyznám, to je na mne moc složité. A dneska? Digitální svět mne pohltil a staré analogové foťáky mám ve skříňce na výstavě. Jediné, co jsem chtěla a nedokázala ani zkusit bylo jezdit na koni. To byl můj sen a táta jako veterinář měl ke koním blízko, ale nedovolil mi to, kvůli těžké vadě zraku. Anglicky znám základní pojmy kolem počítače, moc let jsem se učila německy. Na základce, na střední a i v práci na skvělých kurzech v námi vyráběné jazykové laboratoři. Táta mi říkal, že musím německy myslet, pochopila jsem to a bavilo mne sledovat filmy na PRO 7 v originále a nadšená jsem byla, když jsem tomu rozuměla. pak jsem ale dlouhé roky ten jazyk nepotřebovala a netrénovala. A jednou jsem se ocitla v Praze na Kampě a chtěla si dát kávičku. Kolem mne to znělo anglicky a německy a ze mne vypadlo školácké. Ich möchte eine tasee Kafee, bitte. Lekla jsem se vlastniho hlasu a vyhrklo ze mně : Máte kafe? No trapas jak svi......:D
OdpovědětVymazatTo říkám lidem, kteří se ptávají, jak se naučit pořádně fotit a jaká pravidla při tom dodržovat (většinou to bývá v debatách na diskusních fórech v souvislosti s tím, co si má člověk koupit za foťák, aby to stálo za to a co má všechno nastudovat za teorii): Foťte s tím, co máte, tak nejlíp, jak dovedete, a tak dlouho, až to bude ono :-). Předpokládám, že s jazykem to bude podobné.
OdpovědětVymazatNa řeči jsem nikdy nebyla ač jsem se třeba němčinu učila od základky.V práci jsme měli kurzy angličtiny,kam jsem chodila,ale do hlavy mi to moc nelezlo.Jenže neteř žije v Anglii a když sem přijede její děti česky už moc nemluví a tak si vždy opakuji základní slovíčka,jinak bych se styděla.Jinak jsem se vždy,co jsem potřebovala a chtěla dokázala naučit.Leni,měj se hezky
OdpovědětVymazatHezky napsáno. Já v tomhle nejsem moc vytrvalá (a co si budeme povídat, jsem i líná). Ale obdivuji každého, kdo tu vytrvalost má :)
OdpovědětVymazatHezky jsi to napsala. Je to prostě o člověku jako takovém. Buď chci nebo nechci.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka