Dobrodružství růžové víly

Růžová víla vstávala a urovnávala si sukýnku. Dívala se vyčítavě na vílu deště, která měla svůj keř zlatého deště kousek od růžového keře.

"Podívej, jak mám sukýnku potrhanou, a to všechno z té noční bouřky. A kruhy pod očima z nevyspání. Tolik jsem se bála o můj růžový keř," stěžovala si růžová víla.

Dešťová víla se opírala na stromě o větývku. Sukýnku z lístků zlatého deště měla také zmáčenou, ale zdálo se, že jí to nevadí.

Smála se na růžovou vílu: "Za bouřku já nemůžu, za tu může vílák bouřky. Já se s deštěm jenom přidala. Aspoň jsem bouřku trochu zmírnila a přinesla vláhu rostlinám. Také mě mrzí, že vílák bouřky neřekl, že bude bouřit, připravila bych si ještě víc čarovného prášku. A podívej, už vysvítá sluníčko, šatičky nám brzy uschnou."

"Ale já je mám potrhané, budu potřebovat nové a vílákovi bouřky pěkně vynadám. Nikoho z nás nevaroval."

Dešťová víla se ptala: "Půjdeš nejdřív vynadat vílákovi bouřky nebo si udělat nové šatičky?"

Kam půjde růžová víla? Za vílákem bouřky? https://stopyduse.blogspot.com/2015/03/vilak-bourky.html

Nové šatičky pro vílu? https://stopyduse.blogspot.com/2016/04/nove-saticky-pro-vilu.html